Proč je Bůh ve Starém Zákoně tak odlišný od toho, jaký je v Novém Zákoně?




Otázka: Proč je Bůh ve Starém Zákoně tak odlišný od toho, jaký je v Novém Zákoně?

Odpověď:
Jádrem této otázky je základní nepochopení toho, co nám Starý a Nový Zákon říkají o pravé Boží podstatě. Jiný způsob vyjádření stejné myšlenky je ve výroku typu: „Bůh ve Starém zákonu je Bůh hněvu, ale Bůh v Novém zákonu je Bůh lásky.“ K nepochopení toho, jaký je Bůh ve Starém zákoně v porovnání s Novým zákonem, zřejmě přispěla i skutečnost, že Boha v Bibli poznáváme postupně, skrze různé historické události a jeho vztah k lidem v průběhu dějin. Když si ale přečtete Starý i Nový zákon, zjistíte, že je to opravdu pořád stejný Bůh a že jeho hněv i lásku můžeme vidět v obou částech Bible.

Ve starém zákoně se například o Bohu mluví tak, že je „milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v lásce a pravdě“ (Exodus 34:6; Numeri 14:18; Deuteronomium 4:31; Nehemiáš 9:17; Žalm 86:5; Žalm 86:15; Žalm 108:4; Žalm 145:8; Joel 2:13). Přesto je v Novém zákoně projevena Boží laskavost a milosrdenství v ještě větší míře, a to díky tomu, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život“ (Jan 3:16). I ve Starém zákoně vidíme, že Bůh nakládá s Izraelem stejně, jako se milující otec chová k dítěti. Když proti němu vědomě zhřešili a začali uctívat modly, Bůh je káral, ale přesto je vysvobodil pokaždé, když se od svého modlářství odvrátili a činili pokání. To je velmi podobné způsobu, jakým se Bůh chová ke křesťanům v Novém zákoně. Například Židům 12:6 nám říká, že „koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“

Podobným způsobem také vidíme ve Starém zákoně Boží hněv a soud, vylitý na nekajícné hříšníky. Stejně tak ale v Novém zákoně vidíme, že „Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu“ (Řím 1:18). I při zběžném pročtení Nového zákona je zjevné, že Ježíš mluví daleko více o pekle než o nebi. Takže nemůžeme říct, že Bůh je ve Starém zákoně jiný než v Novém. Bůh je ze samotné své podstaty neměnný. A ačkoliv v určitých částech Písma se nám ukazuje určitý aspekt jeho povahy více než v jiných pasážích, Bůh sám se nemění.

Když začnete opravdu číst a studovat Bibli, bude vám velmi brzo jasné, že Bůh je ve Starém i Novém zákoně stejný. Přestože je Bible ve skutečnosti vlastně sbírka šedesáti šesti jednotlivých knih, sepsaných na dvou (možná i třech) kontinentech, ve třech různých jazycích, za dobu zhruba 1500 let a více než 40 autory (kteří měli velmi rozdílné životní cesty), je to od začátku do konce jednolitá kniha bez protikladů. A v ní vidíme, jak laskavě, milosrdně a spravedlivě Bůh jedná s hříšným lidstvem v různých situacích. Bible je vlastně milostný dopis, psaný Bohem lidstvu. Láska, kterou má Bůh k celému svému stvoření, zvláště k lidstvu, je v Písmech nepřehlédnutelná. V celé Bibli vidíme, jak Bůh s láskou a milostí povolává různé lidi a zve je k tomu, aby s ním měli výjimečný vztah – ne proto, že by si to zasloužili, ale proto, že Bůh je milostivý a milosrdný Bůh, pomalý k hněvu a hojný v laskavosti a pravdě. Také jej ale vidíme jako svatého a spravedlivého Boha, který je Soudcem všech těch, kteří neposlouchají jeho slovo a namísto toho, aby jej uctívali, se obrací k jiným bohům, které si sami stvořili, a uctívají modly a cizí božstva, namísto jediného pravého Boha (Římanům 1).

Právě kvůli tomu, že je Bůh spravedlivý a svatý, musí být veškerý hřích – minulý, současný i budoucí – potrestán. Bůh ale ve své nekonečné lásce sám za hřích zaplatil a zaopatřil cestu smíření, aby hříšník mohl uniknout jeho hněvu. Tuto báječnou pravdu vidíme ve verších jako je např. 1 Janův 4:10, „V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.“ Ve Starém zákoně Bůh ustanovil systém obětí tak, aby mohla být za hřích nabídnuta oběť smíření, ale tento systém obětí byl pouze dočasný a pouze naznačoval příchod Ježíše Krista, který měl zemřít na kříži jako skutečná náhrada a opravdová oběť smíření za hřích. Spasitel, který byl zaslíben už ve Starém zákoně, je plněji odhalen v Novém zákoně, a nejvyšší výraz Boží lásky – to, že poslal svého syna Ježíše Krista – je zjeven v plné své slávě. Starý i Nový zákon nám mají dát „moudrost ke spasení“ (2. Timoteovi 3:15). Když je podrobně studujeme, je skutečnost, že Bůh ve Starém Zákoně není ani v nejmenším odlišný od Boha v Novém Zákoně, více než zřejmá.



Návrat na českou domovskou stránku



Proč je Bůh ve Starém Zákoně tak odlišný od toho, jaký je v Novém Zákoně?