Absolutní pravda - je vůbec něco takového?




Otázka: Absolutní pravda - je vůbec něco takového?

Odpověď:
Abychom pochopili absolutní anebo universální pravdu, musíme začít definicí pravdy. Podle slovníka je pravda "shoda s faktem nebo skutečností; prohlášení, které se ukázalo být skutečností, nebo je přijatelné považovat ho jako skutečnost". Někteří lidé by řekli že ve skutečnosti pravda není, jen postřehy a zkušenosti. Jiní by argumentovali že nejaká ablolutní realita anebo pravda musí být.

Jeden názor říká, že absolutní pravdy, které by definovali realitu, protě nejsou. Lidé, kteří mají tento názor věří, že všechno je relativní a tak nemůže být (popsána) skutečná realita. Proto nakonec nejsou žádné absolutní morální hodnoty, žádná autorita není oprávněna k rozhodování jestli je čin dobrý nebo špatný, správný nebo nesprávný. Tento pohled vede k "situační etice," víře že co je správné nebo nesprávné je relativní - závisí na situaci. Neexistuje nic správné nebo špatné; tudíž cokoli vypadá anebo je pociťováno v tom čase a v té situaci jako správné, to je fakt správné. Samozřejmě situační etika vede k subjektivní "cokoli je pociťováno jako správné" mentalitě, a k životnímu stylu, který má zničující dopad na společnost a jednotlivce. Tohle je postmodernismus, vytvářející společnost která považuje všechny hodnoty, víry, životní styly, a pravdy za stejně platné.

Podle jiného pohledu existují opravdu absolútní reality a standardy, které definují co je pravda a co ne. Čin pak může být stanoven jako správný či nesprávný podle těchto absolutních standardů. Jestli nejsou pvevné oporné body, niaká realita, následuje chaos. Tak například si vezměte gravitační zákon. Kdyby nebyl pevně dán, nemohli bychom si být jisti, jestli můžeme stát nebo sedět na jedném místě (bez toho abychom se propadli anebo vznášeli) dokud se nerozhodneme přemístit. Nebo jestli dvě a dvě je jen někdy čtyři, dopad na civilizaci by mohl být katastrofální. Zákony vědy a fyziky by byli nepodstatné a obchod by byl nemožný. To by byl pořádný zmatek! Naštěstí dvě a dvě jsou vždy čtyři. Absolutní pravda je a může být nalezena a pochopena.

Tvrzení o tom, že neexistuje absolutní pravda je nelogické. Přesto dnes mnozí lidé přijali kulturní relativismus který popírá jakoukoli absolutní pravdu. Dobrá otázka pro ty, kteří říkají "absolutní pravda neexistuje" je tahle: "jste si naprosto jistý?" Jestli řekne "ano" - to už je absolutní prohlášení - které samo o sobě předpokládá existenci absolutní pravdy. Tito lidé říkají že samotný fakt, že absolutná pravda není, je jedinou absolutní pravdou, která existuje.

Kromě problému odporování sobě samému je tady pár jiných nelogických věcí, které musí člověk překonat aby uvěřil že neexistují absolútní a universální pravdy. Jedna z těch věcí je, že všichni lidé mají omezenou vědomost a ohraničený intelekt a proto přirozeně nemůže s jistotou tvrdit že něco neexistuje. Člověk nemůže logicky říct "Bůh není" (i když někteří se o to pokoušejí), protože na to by musel potřeboval by absolutní znalost celého vesmíru od počátku do konce. Poněvadž je to nemožné, člověk může nenejvýš říct: "S omezenými znalostmi, které mám, nevěřím že Bůh existuje"

Další problém spojen s popíráním absolutní pravdy / universální pravdy je že toto popírání nemůže žít s tím, co víme že je pravda v našem vlasním svědomí, v našich skušenostech a v tom co vidíme v reálném světě. Jestli neexistuje absolutní pravda, potom neexistuje nic co by bylo v samé podstatě správné nebo nesprávné. Když by mohlo být něco"správné" pro tebe, to ještě neznamená, že je "správné" i pro mne. Zatímco na povrchu se tento typ relativismu zdá být lákavý, v podstatě znamená že každý si stanovuje vlastní pravidla podle nichž žije a jejichž považuje za správné. Nevyhnutelně přijde kolize mezi lidmi, kteří mají různé pohledy na to, co je správné nebo ne. Co se stane, jestli je z mého pohledu "správné" ignorovat semafor, i když je červený? Položil jsem mnoho životů v ohrožení. Anebo si můžu myslet že je správné okrást tě, a ty si můžeš myslet, že je to nesprávné. Je zřejmé, že naše normy dobra a zla si odporují. Není-li absolutní pravda, žádný standard správného a nesprávného, který jsme odpovědni respektovat, pak si nemůžeme být s ničím jisti. Lidé by mohli dělat co se jim zachce - vraždit, znásilňovat, krást, lhát, podvádět atd., a nikdo by nemohl říct, že je to špatné. Nebylo by žádné vlády, žádných zákonů, žádné spravedlnosti, protože jeden by nemohl ani říct, že většina lidí má právo dělat a uplatňovat normy na menšině. Svěd bez pevných základů by byl ten nejhroznější svět, jaký si možno představit.

Z duchovního hlediska, tento typ relativismu má za výsledek náboženský zmatek, bez jediného pravého náboženství a bez šance mít zdravý vztah s Bohem. A tak všechna náboženství by byla falešná, protože by všichni tvrdili absolutní pravdy ohledně posmrtného života. Není neobvyklé, když lidé věří že dvě diametrálně odlišné náboženství mají v sobě stejný kus "pravdy", i když obě tvrdí o sobě, že jsou ta jediná cesta do nebe, nebo učí dvě zcela opačné "pravdy." Lidé, kteří nevěří v absolutní pravdu, ignorují tato tvrzení a příjmají tolerantnější universalismus, který učí že všechna náboženství jsou si rovné a všechny cesty vedou do nebe. Lidé, kteří přijeli tenhle světonázor, vášnivě oponují evangelikálnym křesťanům, kteří věří Bibli kde říká že Ježíš je "ta cesta, pravda i život", a že je definitivní manifestací pravdy a jedinou cestou jak jeden může jít do nebe (Jan 14:6).

Tolerance se stala jedinou základní cností postmoderní společnosti, jediná absolutní pravda, a proto je intolerance jediným zlem. Jakákoli dogmatická víra - především víra v absolutní pravdu - je vnímána jako netolerantní, jako největší hřích. Ti, kdo popírají absolutní pravdu, često říkají že to je v pořádku věřit v co se člověku zachce, pokud se nebude pokoušet vnucovat jeho víru jiným. Ale tento pohled sám o sobě je víra o tom, co je správné a co ne, a ti kdo mají tento názor, zcela určitě se pokoušejí vnutit ho jiným. Oni nastavili standardní chování a trvají na tom, aby jiní dodržovali, čímž porušují to, o čem tvrdí že to dodržují - další vlastní rozpor. Ti, kteří se drží takové víry prostě nechtějí být odpovědni za svoje činy. Pokud existuje absolutní pravda, pak jsou absolutní standardy dobrého a zlého, a my jsme odpovědni žít podle nich. Tato odpovědnost je to, co lidé skutečně odmítají, když odmítají absolutní pravdu.

Popírání absolutní pravdy / univerzální pravdy a kulturní relativismus, který s tím souvisí, je logický vyústěním společnosti, která se chopila evoluční teorie aby objasnila život. Je-li naturalistická evoluce pravdivá, pak život nemá smysl, nemáme cíl, a nemůže být žádné absolutní dobro anebo zlo. Člověk je pak svobodný žít si jak se mu zalíbí, a nikomu není odpovědný za své činy. Přesto bez ohledu na to jak moc hříšník popírá existenci Boha a absolutní pravdy, jedného dne bude stát na soudě před Ním. Bible prohlašuje, že Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim to přece zjevil. Jeho neviditelné znaky, totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Protože když poznali Boha, neoslavovali ho jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno. Prohlašují se za moudré, ale stali se blázny." (Římanům1:19:22)

Je nejký důkaz existence absolutní pravdy? Ano. Za prvé je tu lidské svědomí, nějaké "něco" v nás, které nám říká že svět by měl mít nějakou cestu, že některé věci jsou správné a jiné nikoli. Naše svědomí nás ubezpečuje, že je něco v nepořádku s utrpěním, hladověním, znásilněním, bolestí a zlem, a něco je pozitivní - láska, šlechetnost, soucit, a mír - proč má smysl se usilovat. To je univerzálně platné pro všechny kultury a doby. Bible opisuje roli svědomí člověka v Římanům 2:14-16 : "Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, dělají z přirozenosti to, co Zákon přikazuje, takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě. Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, což dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.) To se stane v den, kdy Bůh bude soudit lidská tajemství podle mého evangelia skrze Ježíše Krista."

Druhý důkaz o existenci absolutní pravdy je věda. Věda je prostě honba za poznáním, učení o tom, co víme a pátrání abychom vědeli víc. Proto musí všechny vědecké studie nevyhnutně být založený na víře že jsou nejaké objektivní skutečnosti na světě a že se tyto skutečnosti mohou být objevené a prokázané. Co bychom studovali, kdyby nebylo absolutních věcí? Jak může jeden vědět, že objevy vědy jsou reálné? Ve skutečnosti je většina zákonů vědy založena na existenci absolutní pravdy.

Třetí důkaz existence absolutní pravdy / universální pravdy je náboženství. Všechna náboženství světa se pokouší dát smysl a definici života. Tyto pokusy vznikli z touhy člověka po něčem důležitějším než je jen prosté bytí. Prostřednictvím náboženství, lidé hledají Boha, naději pro budoucnost, odpuštění hříchů, mír uprostřed boje, a odpovědi na naše nejhlubší otázky. Náboženství je silný důkaz toho, že lidstvo je více než jen vysoce vyvinuté zvíře. Je to důkaz vyššího smyslu a existence osobního a cílevědomého Stvořitele který implantoval do člověka touhu poznat Ho. A jestli skutečně je Stvořitel, potom se stane standarde, pro absolutní pravdu, a je to jeho moc, která tu pravdu nastolí.

Naštěstí je Stvořitel, a On nám odhalil Jeho pravdu skrze jeho Slovo, Bibli. Poznání absolutní pravdy / universální pravdy je možné jenom skrze osobní vztah s Tím, který tvrdí o sobě že je Pravda - Ježíš Kristus. Ježíš prohlásil, že on je jediný způsob, jediná pravda, jediný život a jediná cesta k Bohu (Jan 14:6). Skutečnost, že absolutní pravda existuje, nás směřuje k pravdě že je suverénní Bůh, který učinil nebesa a zemi a který se nám dal poznat aby sme pak mohli s ním mat osobní vztah skrze Jeho syna Ježíše Krista. To je absolutní pravda.



Návrat na českou domovskou stránku



Absolutní pravda - je vůbec něco takového?