Proč je tak moc křesťanských denominací?




Otázka: Proč je tak moc křesťanských denominací?

Odpověď:
Abychom odpověděli na tuto otázku, nejdříve musíme odlišit denominace v Kristovém těle od nekřesťanských kultů a falešných náboženství. Příkladem denominací jsou presbyteriáni a luteráni. Mormoni a Jehovovi svědkové jsou příklady kultů (tyto skupiny tvrdí že jsou křesťané, ale popírají jeden nebo více základů křesťanské víry). Islám a budhismus jsou zcela odlišné náboženství.

Vzestup denominací uvnitř křesťanské víry můžeme sledovat od protestanské reformace, hnutí "reformující" římskokatolickou církev v 16. století, ze kterého vyvstali čtyři hlavní divize anebo protestantské tradice: luteráni, kalvinisté (presbyteriáni), anabaptisté a anglikáni. Z těchto čtyř vyrostli v průběhu staletí jiné denominace.

Luteránská denominace byla pojmenovaná po Martinovi Luterovi a založena na jeho učení. Metodisté dostali své jméno proto, že jejich zakladatel John Wesley byl známý s jeho "metodami" pro duchovní růst. Presbyteriáni jsou pojmenováni podle jejich představy na vedení církve - řecké slovo presbyteros znamená "starší". Baptisté dostali jméno proto, že vždy zdůrazňovali důležitost křtu. Každá denominace má trochu jinou doktrínu anebo důraz jako ostatní, jako například způsob křtu; dostupnost večeře Páně pro všechny nebo jen pro ty, jejichž svědectví mohou ověřit představitelé církve; Boží svrchovanost versus svobodná vůle v otázce spásy; budoucnost Izraele a církve; vytržení před versus po soužení; existence darů dělat "znamení" v moderní době a.t.d. V této nejednotnosti však nikdy není zpochybněn Kristus jako Pán a Spasitel, jde spíše o rozdíly v názorech upřímných i když ne dokonalých zbožných lidí, kteří se snaží ctít Boha a zachovat doktrinální čistotu podle jejich svědomí a jejich pochopení Jeho Slova.

Dnes je mnoho a rozmanitých denominací. Původní "hlavní" denominace zmíněné výše plodili četné odnože jako "Assemblies of God", "Christian and Missionary Alliance", "Nazarenes", "Evangelical Free", nezávislé "Bible churches" a jiné (názvy církví jsou v původním angl. znění). Některé denominace zdůrazňují nezávažné doktrinální rozdíly, ale častěji jednoduše nabízejí rozdílné typy uctívání pro rozdílné vkusy rozdílných křesťanů. Ale aby nedošlo k omylu: jako věřící musíme mít stejné mínění na základ víry, no v rámci něho je ohromné množství možností jak můžou křesťané uctívat v té které denominaci. Toto veliké množsví způsobů uctívání (bohoslužeb) způsobuje tak mnoho rozdílných "chutí" křesťanství. Presbyteriánská církev v Ugandě uctívá úplně jinak jako presbyteriánská církev v Kolorádu, ale jejich doktrína je z větší části stejná. Rozmanitost je dobrá věc - ale nejednotnost není. Jestli mají dvě církve doktrinální neshody, může být požadována debata a dialog na téma Božícho Slova. Tento typ "Železo železem se ostří" (Přísloví 27:17) je prospěšné pro všechny. Jestli jsou neshody v style a formě, je pro oba dobré zůstat odděleně. Toto oddělování však neotnímá povinnost milovat jeden druhého (1 Janova 4:11-12) a v konečném důsledku být spojeni jako jeden v Kristu (Jan 17:21-22).



Návrat na českou domovskou stránku



Proč je tak moc křesťanských denominací?