Jaké jsou některé z překážek mocného modlitebního života?




Otázka: Jaké jsou některé z překážek mocného modlitebního života?

Odpověď:
Nejviditelnější překážkou mocného modlitebního života je přítomnost nevyznaných hříchů v srdci toho, kdo se modlí. Když přicházíme k Němu s nevyznaným hříchem v našem životě, mezi Ním a námi existuje bariéra - protože náš Bůh je svatý. „Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel“ (Izaiáš 59:2). David to také věděl ze své zkušenosti, že Bůh je daleko od těch, kteří se pokoušejí zakrýt svůj hřích: „Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán“ (Žalm 66:18)

Bible referuje o několika typech hříchu, které překážejí účinné modlitbě. První je když žijeme spíše podle těla než podle Ducha – to brzdí naše přání modlit se a naši schopnost skutečně komunikovat s Bohem. Ačkoli jsme dostali novou přirozenost, když jsme se znovuzrodili, tato nová přirozenost stále přebýva v našem starém těle, a tento starý „stán“ je poškozený a hříšný. Tělo může získat kontrolu nad našim konáním, postojem a motivami – leč bychom pilně „umrtvovali skutky těla Duchem“ (Římanům 8:13) a byli vedeni Duchem v správný vztah s Bohem. Jedině potom budeme schopní modlit se v úzkém společenství s Ním. with Him.

Jeden ze způsobů života v těle se projevuje sobectvím – druhá překážka skutečné modlitby. Pokud jsou naše modlitby motivované sobectvím, když žádáme od Boha co chceme místo toho, co On chce, naše motivy vadí našim modlitbám. “A toto je ta smělá důvěra, kterou máme k němu, že o cokoli bychom prosili podle jeho vůle, slyší nás” (1 Janova 5:14). Žádat podle Boží vůle je žádat v pokoře ať je Jeho vůle jakákoli – zdali ji víme neb one. Jako ve všech věcech, Ježíš má být našim příkladem i v modlitbě. On se vždycky modlil v souladu s vůlí Jeho Otce: “ať se však nestane má vůle, ale tvá!” (Lukáš 22:42). Sobecké modlitby jsou ty, které chtějí uspokojit naše vlastní sobecké touhy, a my bychom neměli očekávat, že Bůh na takové modlitby odpoví. “ Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše” (Jakub 4:3).

Žít podle sobeckých, tělesných žádostí také překáží našim modlitbám, protože to dělá srdce tvrdým k ostatním. Pokud jsme lhostejní k potřebám jiných, pak můžeme očekávat, že Bůh bude lhostejný k potřebám našim. Když v modlitbě přicházíme k Bohu, naše první starost by měla být Jeho vůle. Druhé by měly být potřeby jiných. Vyplývá to z pochopení, že máme považovat jiné víc než sebe a být ustaraní o jejich zájmy víc než o naše vlastní (Filipenským 2:3-4).

Důležitou překážkou silné modlitby je duch neodpuštění vůči ostatním. Když odmítneme odpustit jiným, kořen hořkosti vyroste v našich srdcích a zadusí naše modlitby. Jak můžeme očekávat, že Bůh na nás nehodné hříšníky vylije Jeho požehnání když chováme nenávist a hořkost k jiným? Tento princip je krásně ilustrován v podobenství o nemilosrdném služebníku v Matouši 18:23-35. Tento příběh učí, že Bůh nám odpustil dluh, který je nad naše možnosti splatit (náš hřích), a očekává abychom jiným odpusili jako bylo odpuštěno nám. Odmítnutí tak udělat bude překážet našim modlitbám.

Jiná důležitá překážka silné modlitby je nevěra a pochybování. To ale neznamená – jak někteří naznačují – že když přicházíme k Bohu přesvědčeni že On vyhoví naši žádosti, tak je nějako zavázán to udělat. Modlitba bez pochybování znamená, modlitbu v pevné víře a v pochopení Božího charakteru, povahy a motivů. “Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává” (Židům 11:6). Když přicházíme v modlitbě k Bohu, pochybujíc o Jeho charakteru, záměru a slibech, hrozně Ho urážíme. Musíme věřit Jeho chopnosti vyhovít kterékoli žádosti, která je podle Jeho vůle a záměru s našimi životy. Musíme se modlit s pochopením že cokoli On zamýšlí, je ten nejlepší možný scénář. “ Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.” (Jakub 1:6-7)

Konečně, i svár v domě je jistou překážkou modlitby. Petr se konkrétně o tomto zmiňuje jako o překážce modlitby manžela, kterého přístup k jeho ženě není boží. “Podobně muži, žijte s nimi v porozumění a prokazujte ženskému pohlaví čest jakožto slabší nádobě a jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku.” (1 Petrova 3:7) Kde je vážný konflikt v rodinných vztazích a hlava domácnosti nedemonstruje přístup o kterém se zmiňuje Petr, modlitební komunikace manžela s Bohem je brzděn. Podobně i ženy mají následovat biblické principy pokory jejich manželským hlavám, aby jejich vlastní modlitby nebyli brzněné (Efezským 5:22-24). Podle 1 Janova 1:9 jsme si jisti, že “Jestliže však budeme své hříchy vyznávat, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.” Když tak uděláme, budeme se těšit jasnému a otevřenému komunikačnímu kanálu s Bohem, a naše modlitby budou nejenom slyšeny a odpovězeny, ale my budeme také naplněni hlubokou radostí.



Návrat na českou domovskou stránku



Jaké jsou některé z překážek mocného modlitebního života?