Otázka
Jaký je křesťanský pohled na sebevraždu? Co říká Bible o sebevraždě?
Odpověď
Podle Bible, to zda člověk vstoupí do nebe nebo ne, není předurčeno tím, zda spáchá sebevraždu nebo ne. Spáchá-li nevěřící člověk sebevraždu, neudělal nic jiného, než že „uspíšil” svou cestu do ohnivého jezera. Ten však, kdo spáchal sebevraždu, půjde v konečném důsledku do pekla, a to proto, že odmítl spasení skrze Krista, a ne proto, že spáchal sebevraždu. Bible mluví o čtyřech konkrétních lidech, kteří spáchali sebevraždu: Saul (1. Samuelova 31:4), Achitofel (2. Samuelova 17:23), Zimrí (1. Královská 16:18), a Jidáš (Matouš 27:5). Každý z nich byl bezbožným, špatným a hříšným člověkem. Bible se staví k sebevraždě stejně jako k vraždě. Je to vražda – sebe. Bůh je ten, který rozhoduje, kdy a jak člověk zemře. Vzít tuto pravomoc do svých rukou je podle Bible rouhání se proti Bohu.
Co říká Bible o křesťanu, který spáchá sebevraždu? Nevěřím, že křesťan, který spáchá sebevraždu, ztratí spasení a půjde do pekla. Bible učí, že od chvíle, kdy člověk v pravdě uvěřil v Krista, získává věčnou jistotu (Jan 3:16). Podle Bible si křesťan může být bez pochybování jist, že ať se děje cokoli, má věčný život. „Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život”. (1. Janův 5:13) Nic nás nemůže oddělit od lásky Boží: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny, ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu”. (Římanům 8:38-39) Nemůže-li „co jiného v celém tvorstvu” nás odloučit od Boží lásky, a když zároveň platí, že i křesťan ve chvíli sebevraždy je „stvořením”, pak ani sebevražda jej nemůže odloučit od Boží lásky. Ježíš zemřel za všechny naše hříchy… Spáchal-li by sebevraždu skutečný křesťan ve chvíli duchovního útoku – byl by to hřích, za který Ježíš také zemřel.
Tím samozřejmě nemá být řečeno, že sebevražda není vážný hřích před Bohem. Podle Bible sebevražda je vražda, a ta je vždy hříchem. Vážně bych pochyboval o upřímné víře někoho, kdo by tvrdil, že je křesťan, a spáchal by sebevraždu. Není žádných okolností, které by mohly omluvit někoho, a zvlášť křesťana, že si sáhl na svůj život. Křesťané jsou povoláni, aby svůj život žili pro Boha – rozhodnutí kdy má dojít k ukončení života patří výlučně Bohu. Dobrá ilustrace sebevraždy je v knize Ester. V Persii měli zákon, že kdokoli, kdo přišel ke králi bez pozvání, může být popraven, nevztáhne-li král směrem k němu svou ruku – což bylo znamení milosti. Sebevražda pro křesťana je jako násilím se chtít dostat do Boží přítomnosti, místo čekání na Jeho pozvání. On vztáhne svou ruku k Tobě, zachová Ti věčný život, neznamená to však, že je s Tebou spokojen. I když nejde o popis sebevraždy, biblický verš v 1. Korintským 3:15 je asi dobrým popisem toho, co se stane křesťanu, který spáchá sebevraždu. „Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm”.
English
Jaký je křesťanský pohled na sebevraždu? Co říká Bible o sebevraždě?
