2. kniha Samuelova
Autor: 2. kniha Samuelova neuvádí, kdo ji napsal. Jelikož prorok Samuel zemřel v 1. Samuelově, nemohl to být on. Možnými autory jsou proroci Nátan a Gád (1. Letopisů 29:29).Doba vzniku: Původně tvořily knihy 1. a 2. Samuelova jedinou knihu. Překladatelé Septuaginty ji rozdělily, a to se dochovalo dodnes. Události, které jsou zaznamenány v 1. Samuelově, pokrývají zhruba 100 let, od r. 1100 př. n. l. do r. 1000 př. n. l. Události zaznamenané v 2. Samuelově potom dalších 40 let. Datum sepsání knihy je tedy někdy po r. 960 př. n. l.
Účel knihy: Druhá Samuelova zaznamenává vládu krále Davida. Tato kniha ukazuje Davidovu smlouvu v kontextu dějin.
Klíčové verše: „Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“ (2. Samuelova 7:16)
Král si zakryl tvář a hlasitě bědoval: „Synáčku Abšalome! Abšalome, synáčku můj! Synáčku můj!“ (2. Samuelova 19:5)
„Hospodin je má skála, má tvrz a záchrana! Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad, má skrýš, mé vítězství – před násilím mě ochráníš! Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil!“ (2. Samuelova 22:2-4)
Stručné shrnutí: Druhou knihu Samuelovu lze rozdělit na dvě hlavní části – Davidova vítězství (kapitoly 1-10) a Davidovy těžkosti (kapitoly 11-20). Závěr knihy (kapitoly 21-24) je tvořen přílohami, které obsahují některé další podrobnosti týkající se Davidovy vlády, jež ale nejsou uspořádány podle časové posloupnosti.
Kniha začíná tím, jak se David dozví o smrti Saula a jeho synů. Vyhlásí smutek. Brzy poté je David korunován králem Judy, a Iš-bošet, jeden z přeživších Saulových synů, je korunován králem Izraele (kapitola 2). Následuje občanská válka, ale Iš-bošet je zabit, a Izraelité žádají Davida, aby se stal i jejich králem (kapitoly 4-5).
David přesune hlavní město z Hebronu do Jeruzaléma a později nechá přenést i Archu úmluvy (kapitoly 5-6). Bůh zastaví Davidovy plány na vystavění chrámu v Jeruzalémě, ale učiní Davidovi tyto sliby: 1) David bude mít syna, který po něm převezme vládu; 2) Davidův syn postaví chrám; 3) trůn, na kterém bude sedět Davidovo potomstvo, bude utvrzen navěky; a 4) Bůh svou milost z Davidova domu nikdy neodejme (2. Samuelova 7:4-16).
David dovedl Izrael k mnoha vítězstvím nad nepřátelskými národy, které jej obklopovaly- Prokáže ale také milost Mefibošetovi, Jonatanovu chromému synovi (kapitoly 8-10).
Potom ovšem David upadá. Zatoužil po krásné ženě jménem Batšeba, zcizoloží s ní, a následně nechá zavraždit jejího manžela (kapitola 11). Když za Davidem přijde prorok Nátan a přímo jej s hříchem, jehož se David dopustil, konfrontuje, David se přiznává a Bůh mu milostivě odpouští. Hospodina ale zároveň Davidovi řekne, že mu nastanou potíže, a že vzejdou z jeho vlastního domu.
K potížím dojde, když Davidův prvorozený syn, Amnon, znásilní svou nevlastní sestru Támar. Támařin bratr Abšalom se mstí a Amnona zabije. Poté prchá z Jeruzaléma, protože se nechce vystavit hněvu svého otce. Abšalom o něco později vede převrat, namířený proti Davidovi, a k povstání se přidají i někteří bývalí Davidovi společníci (kapitoly 15-16). David je donucen opustit Jeruzalém, a Abšalom se na krátký čas prohlásí králem. Uchvatitel je ale svržen a – navzdory Davidovu přání – zabit. David svého padlého syna oplakává.
Zbytek Davidovy vlády je poznamenán pocitem neklidu. Izraelští muži vyhrožují odtržením od Judy a David musí potlačit další povstání (kapitola 20).
Závěrečné přílohy obsahují informace o tří roky trvajícím období hladu (kapitola 21), Davidovu píseň (kapitola 22), přehled činů Davidových nejudatnějších válečníků (kapitola 23), a Davidův hřích sčítání lidu, který vyvolá morovou pohromu (kapitola 24).
Prorocká symbolika: Pána Ježíše Krista spatřujeme hlavně ve dvou částech 2. knihy Samuelovy. První je Davidova smlouva, která je nastíněna ve 2. Samuelově 7:16: „Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou navěky, tvůj trůn se navěky nepohne“, a která je znovu připomenuta v Lukáši 1:32-33 ve slovech anděla, který přišel Marii oznámit narození Ježíše: „Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ Kristus je naplněním Davidovy smlouvy; On je Božím Synem z Davidovy pokrevní linie a bude kralovat navěky.
Druhou takovou částí, kde můžeme spatřovat Ježíše, je píseň, kterou David na konci života složil (2. Samuelova 22:2-51). Zpívá o své skále, pevnosti a vysvoboditeli, o svém útočišti a zachránci. Ježíš je naše Skála (1. Korintským 10:4; 1. Petr 2:7-9), vysvoboditel Izraele (Římanům 11:25-27), tvrz, kde jsme „našli útočiště v nabídnuté naději“ (Židům 6:18), a náš jediný zachránce a spasitel (Lukáš 2:11; 2. Timoteovi 1:10).
Praktické uplatnění: Pád se může přihodit každému. I muž jakým byl David, který upřímně toužil následovat Boha a který byl Bohem také hojně požehnán, byl náchylný k pokušení. Davidův hřích s Batšebou by pro nás všechny měl být varováním, abychom si hlídali srdce, oči a mysl. Pýcha a pocit, že jsme duchovně zralí a že dokážeme sami obstát před každým pokušením, jsou prvními kroky na cestě k pádu (1. Korintským 10:12).
Bůh je milostivý, a pokud činíme opravdové pokání, odpustí i ten nejohavnější hřích. Uzdravení ran, způsobených hříchem, ale nemusí vždy odstranit jizvy, které po těch ranách zbydou. Hřích má přirozené důsledky, a David musel sklízet, co zasel, a to i přesto, že se mu dostalo odpuštění. Přišel o syna, který se narodil z tohoto nechtěného spojení s manželkou jiného muže (2. Samuelova 12:14-24), a David utrpěl i tím, že si prošel dočasným narušením láskyplného vztahu se svým nebeským Otcem (Žalm 32 a 51). Oč lepší je hříchu se úplně vyhnout, a nemusel později hledat odpuštění!
English
2. kniha Samuelova
