Otázka
Co říká Bible o hněvu?
Odpověď
Zvládnutí hněvu je důležité téma. Křesťanští poradci vykazují statistiky, které tvrdí, že 50 procent lidí, kteří se k nim chodí radit, mají problémy se zvládnutím hněvu. Hněv dokáže zničit komunikaci mezi lidmi, nabourat vztahy, a připravit lidi o radost i o zdraví. Je smutnou skutečností, že namísto toho, aby lidé přijali zodpovědnost za vlastní hněv, snaží se jej spíš ospravedlňovat. Do určité míry se s hněvem potýká každý. Naštěstí máme v Božím Slovu principy, které se týkají zvládání hněvu zbožným způsobem, i principy týkající se překonání hříšného hněvu.
Hněv nemusí být vždy hříchem. Existují takové druhy hněvu, které Bible schvaluje, a často je nazývá „spravedlivým rozhořčením“. Bůh se hněvá (Žalm 7:12; Marek 3:5), a i věřícím je řečeno, že se mají hněvat (Efezským 4:26). Pro slovo, které se většinou překládá pouze jako „hněv“, existují v řečtině dva různé výrazy. Jeden znamená „vášnivý, energický“, a druhý výraz „rozrušený, kypící“. Biblicky řečeno, hněv je Bohem daná energie, která nám má pomoct vyřešit problémy. Mezi příklady biblického hněvu najdeme Pavla, jak se vzepřel Petrovi v Galatským 2:11-14, kvůli tomu, že Petr byl pro věřící špatným příkladem; Davida, který se rozhněval poté, co mu prorok Nátan pověděl o jednom bezpráví (2. Samuel 12); a Ježíše, který se rozhněval na to, jak někteří židé znesvěcují uctívání v Božím chrámu v Jeruzalémě (Jan 2:13-18). Za povšimnutí stojí i to, že žádný z těchto příkladů hněvu se netýká obrany sama sebe, ale obrany ostatních lidi nebo principů.
Hněv se stává hříchem tehdy, když je motivován sobectvím (Jakub 1:20), když překrucuje Boží záměry (1. Korintským 10:31), nebo když v hněvu zůstáváme (Efezským 4:26-27). Namísto toho, abychom využili energii, která pochází z hněvu k tomu, abychom napadli problém, napadáme člověka. Efezským 4:15-19 říká, že máme promlouvat pravdu v lásce, a používat slova k tomu, abychom ostatní povzbudili, a že nemáme dopustit, aby z našich rtů plynula špatná nebo ničivá slova. Otrávená slova jsou bohužel pro padlého člověka charakteristická (Římanům 3:13-14). Hněv se stává hříchem, když jej necháme vzkypět natolik, že někomu ublížíme (Přísloví 29:11), a necháme tak za sebou zkázu, často s nenapravitelnými důsledky. Hněv se stává hříchem také tehdy, když se člověk, který se hněvá, odmítá uklidnit, nebo v sobě drží zášť, kolikrát dobře schovanou (Efezským 4:26-27). To může vést k depresím, k podrážděnosti kvůli maličkostem, které se často vůbec netýkají skutečného problému.
K hněvu se můžeme postavit biblicky, a to tak, že uznáme a připustíme, že náš sobecký hněv anebo to, jak se s hněvem špatně vypořádáváme, je hřích (Přísloví 28:13; 1. Jan 1:9). Toto přiznání by mělo být namířeno jak k Bohu, tak k těm, kterým jsme svým hněvem ublížili. Neměli bychom zmenšovat dopad svého hříchu tím, že jej budeme omlouvat, nebo tím, že budeme vinu svalovat na něco jiného.
K hněvu se můžeme postavit biblicky i tam, že v naší zkoušce uvidíme Boha. To je zvlášť důležité, když nám lidé udělají něco, co nás uráží. Jakub 1:2-4, Římanům 8:28-29, a Genesis 50:20 poukazují na to, že Bůh je svrchovaný, že má vládu nad každou situací a okolností, i nad každým člověkem, se kterým se setkáme. Neděje se nám nic, co by On buď nezpůsobil, nebo nedopustil. A jak nám tyto verše říkají, Bůh je dobrý (Žalm 145:8, 9, 17), a věci, které se nám dějí, se dějí pro dobro jak nás, tak ostatních. Když budeme nad touto pravdou rozjímat tak dlouho, až se nám přesune z hlavy do srdce, ovlivní to naše reakce vůči těm, kteří nám ublížili.
K hněvu se můžeme postavit biblicky tak, že ustoupíme a uděláme místo pro Boží hněv. To se týká zvláště bezpráví a křivd, kdy „zlí“ lidé ubližují „nevinným“. Genesis 50:19 a Římanům 12:19 nám kladou na srdce, abychom si nehráli na Boha. Bůh je spravedlivý a můžeme se tedy spolehnout, že ten, který vše vidí a který vše ví, bude jednat spravedlivě (Genesis 18:28).
K hněvu se můžeme postavit biblicky tak, že nebudeme oplácet dobré zlým (Genesis 50:21; Římanům 12:21). To je klíčem k tomu, abychom svůj hněv proměnili v lásku. Podobně jako je pravda, že skutky plynou z našeho srdce, i naše srdce se může změnit pomocí činů (Matouš 5:43-48). To znamená, že můžeme změnit, jak se na někoho díváme, tak, že změníme, jak se k němu chováme.
K hněvu se můžeme postavit biblicky tak, že budeme s druhými mluvit a snažit se problém vyřešit. V Efezským 4:15, 25-32 jsou čtyři základní pravidla komunikace:
1) Buďme upřímní a mluvme (Efezským 4:15, 25). Lidé nám do hlavy nevidí. Musíme mluvit pravdu v lásce.
2) Žij v přítomnosti (Efezským 4:26-27). Nesmíme dovolit, aby v nás to, co nám vadí, rostlo tak, až nám to přeroste přes hlavu. Když nám něco vadí, je důležité s tím něco dělat a také s o to s někým sdílet.
3) Pusť se do problému, ne do člověka (Efezským 4:29, 31). A když už jsme u toho, pamatujme, jak je důležité nezvyšovat hlas (Přísloví 15:1).
4) Akce, nikoliv reakce (Efezským 4:31-32). Díky naší hříšné nátuře je často náš první reflexivní impuls špatný a hříšný (v. 31). Klidně „počítej do deseti“, aby sis mohl promyslet, jak zareagovat zbožně (v. 32), a aby sis připomněl, že hněv se má použít k vyřešení problému, ne k tomu, abychom vytvořili další a větší problém.
A na závěr, musíme se chovat tak, abychom vyřešili tu část problému, která závisí na nás (Skutky 12:18). Nedokážeme změnit, jak se budou chovat nebo jak budou reagovat ostatní, ale dokážeme změnit tu část, která závisí na nás. Horkokrevnou povahu nezměníme za den. Ale i bezbožný hněv se dá překonat pomocí modlitby, studia Bible a budeme-li důvěřovat Duchu Svatému. Stejně jako jsme nechali hněv zakořenit v našich životech tím, když jsme jej brali jako každodenní věc, i správné reakce se musíme naučit a musíme se snažit chovat korektně tak dlouho, až to pro nás bude běžná věc.
English
Co říká Bible o hněvu?
