Otázka
Jaký mělo význam to, že když Ježíš zemřel, roztrhla se chrámová opona?
Odpověď
V době, kdy žil Ježíš, byl chrám v Jeruzalémě středem náboženského života židů. V chrámu se provádělo obětování zvířat, a zde se také přísně dodržovalo uctívání dle Mojžíšova zákona. Židům 9:1-9 nám říká, že chrámová opona oddělovala nejsvětější svatyni – pozemský příbytek, kde přebývala Boží přítomnost – od zbytku chrámu, kde přebývali lidé. To bylo znamením toho, že lidé jsou kvůli hříchu od Boha odděleni (Izaiáš 59:1-2). Za oponu směl vejít pouze velekněz, a to jen jednou do roka (Exodus 30:10; Židům 9:7), aby za všechen Izrael vešel do Boží přítomnosti a nabídl oběť smíření za jejich hříchy (Leviticus 16).
Šalomounův chrám byl 30 loktů vysoký, ale Herodes jej nechal zvýšit na 40 loktů, jak uvádí Flavius Josephus, židovský historik z prvního století našeho letopočtu. Je poněkud nejasné, jaký přesný rozměr měl loket, dá se ale bezpečně usuzovat na to, že opona měla téměř 20 metrů na výšku. Josephus dále uvádí, že opona byla 10 centimetrů široká, a že roztáhnout ji nedokázali ano koně, přivázaní ke každé straně opony. V knize Exodus se píše, že opona byla vyrobena z modrého, fialového a šarlatového materiálu a jemně spleteného lnu.
Rozměry a tloušťka opony činí události, ke kterým došlo v okamžiku Ježíšovy smrti, ještě významnější. „Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši. V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů“ (Matouš 27:50-51a).
Jak si to máme vysvětlit? Čím je pro nás ještě dnes významná skutečnost, že se roztrhla chrámová opona? Roztrhnutí opony v okamžiku Ježíšovy smrti je v první řadě dramatickým symbolem toho, že Jeho oběť, totiž Jeho vlastní prolitá krev, je dostatečnou smírčí obětí za hříchy. Je znamením, že je nyní cesta do nejsvětější svatyně otevřená pro všechny, židy i pohany, a to napořád.
Když Ježíš zemřel, opona se roztrhla, a Bůh z tohoto místa vyšel, aby se už nikdy nevrátil do chrámu, učiněného lidskýma rukama (Skutky 17:24). Bůh tím skončil jak s chrámem, tak s náboženským systémem, který chrám představoval, a chrám i Jeruzalém byly v roce 70 n. l. zanechány „pusté“ (zničené Římany), přesně jak to Ježíš prorokoval v Lukáši 13:35. Když chrám stál na svém místě, byl symbolem toho, že Stará smlouva trvá. Židům 9:8-9 o tom mluví jako o období, které pomíjí, když je nyní v účinnosti nová smlouva (Židům 8:13).
V určitém smyslu byla opona symbolickým obrazem samotného Krista, který je jedinou cestou k Otci (Jan 14:6). To je naznačeno tím, že velekněz směl do nejsvětější svatyně vstoupit jenom skrze oponu. Nyní je naším veleknězem Kristus, a my se tím, že věříme v Jeho dokonané dílo, účastníme Jeho lepšího kněžství. Skrze Něj teď smíme vstoupit do nejsvětější svatyně. Židům 10:19-20 nám říká, že věřící teď mohou vstoupit do svatyně „tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest jeho tělo.“ Vidíme zde obrázek Ježíšova těla, které je za nás roztrženo, stejně jako pro nás On roztrhl oponu.
To, že se opona roztrhla odshora až dolů je historický fakt. Hluboký význam této události je s velkou slávou a řadou podrobností vysvětlen v knize Židům. Všechno, co se týkalo chrámu, byl stín budoucích věcí, a ty nás vždy přivádějí k Ježíši. On byl oponou, která vedla k nejsvětější svatyni, a skrze Jeho smrt teď věřící mají přístup k Bohu.
Opona v chrámu byla trvalou připomínkou toho, že lidstvo je kvůli hříchu nehodné vstoupit do Boží přítomnosti. To, že oběť za hřích se musela každoročně opakovat, a řada jiných obětí musela být vykonávána denně, velmi obrazně ukazuje, že hřích se nedal jednoduše usmířit nebo vymazat, a to ani pomocí zvířecích obětí. Ježíš Kristus svou smrtí odstranil bariéru mezi Bohem a člověkem, a my k Němu teď smíme přicházet směle a s důvěrou (Židům 4:14-16).
English
Jaký mělo význam to, že když Ježíš zemřel, roztrhla se chrámová opona?
