Deuteronomium, Pátá kniha Mojžíšova
Autor: Knihu Deuteronomium napsal Mojžíš, a jedná se vlastně o soubor jeho kázání adresovaných Izraeli těsně předtím, než překročili Jordán. „Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil“ (1:1). Někdo jiný (možná Jozue) potom dopsal poslední kapitolu knihy.Doba vzniku: Tato kázání byla dána během 40. dnů, které předcházely vstupu Izraelců do zaslíbené země. První kázání proběhlo 1. dne 11. měsíce (1:3), a Izraelci překročili Jordán o 70 dnů později, 10. den 1. měsíce (Jozue 4:19). Odečteme-li 30 dnů, po které Izraelci oplakávali Mojžíše (Deuteronomium 34:8), zbude nám 40 dnů. K událostem došlo v roce 1410 př. n. l.
Účel knihy: Do zaslíbené země měla vejít nová generace Izraelců. Tento lid nezažil zázrak u Rudého moře, ani neslyšel zákon, který byl na Sinaji dán, a měl před sebou úkol vstoupit do nového území, kde je čekají mnohá nebezpečí a pokušení. Kniha Deuteronomium byla dána proto, aby jim připomněla Boží zákon a Boží moc.
Klíčové verše: „Ke slovům, která vám udílím, nic nepřidávejte a nic z nich neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám udílím.“ (Deuteronomium 4:2)
„Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný! Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš.“ (Deuteronomium 6:4-7)
Řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. 47To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“ (Deuteronomium 32:46-47)
Stručné shrnutí: Izraelcům je nařízeno pamatovat na čtyři věci: Boží věrnost, Boží svatost, Boží požehnání a Boží varování. První tři kapitoly jsou shrnutím putování Izraelců z Egypta až na jejich současné místo, Moáb. Kapitola 4 je výzvou k poslušnosti, k tomu, aby byli věrni Bohu, který projevil svou věrnost Izraeli.
Kapitoly 5 až 26 jsou opakováním zákona. Opakuje se Desatero přikázání, zákony týkající se obětování a dnů svátků, i ostatní zákony, které jsou novému pokolení svěřeny. Těm, kdo poslechnou, jsou slíbena požehnání (5:29; 6:17-19; 11:13-15), těm, kdo zákon poruší, je slíbena neúroda (11:16-17).
Téma požehnání a prokletí pokračuje i v kapitolách 27-30. Tato část knihy končí jasnou volbou, kterou Bůh Izraelcům dává: „Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí.“ Co pro Svůj lid Bůh chce, můžeme vidět v tom, co nám radí: „vyber si život“ (30:19).
V posledních kapitolách Mojžíš povzbuzuje lid; pověřuje Jozuu jako svého nástupce; přednáší píseň; a uděluje požehnání každému z Izraelských kmenů. V kapitole 34 potom vidíme některé podrobnosti Mojžíšovy smrti. Mojžíš vystoupil na horu Pisga, kde mu Bůh ukázal zaslíbenou zemi, do které nemohl vejít. Ve věku 120 let, ale stále ještě s jasným zrakem a silou mladíka, zde Mojžíš v Hospodinově přítomnosti umírá. Kniha Deuteronomium končí krátkým oznámením o smrti tohoto velkého proroka.
Prorocká symbolika: V knize Deuteronomium se nachází mnoho novozákonních témat. Největší z nich je potom nutnost beze zbytku dodržovat Mojžíšův zákon, a naše nemožnost tak činit. Opakované přinášení obětí, které byly nezbytné k usmíření lidských hříchů – kteří Zákon ustavičně překračují – bude nakonec naplněno v oběti, kterou Kristus „jednou provždy“ přinese (Židům 10:10). Díky tomu, jakou smírčí oběť přinesl na kříži, už žádnou další oběť za hřích nepotřebujeme.
Boží volba Izraele jako Jeho vyvoleného lidu je nástinem Jeho volby všech, kteří uvěří v Krista (1. Petr 2:9). V Deuteronomiu 18:15-19 Mojžíš pronáší proroctví o dalším proroku – o největším proroku, který má přijít, a který bude Mesiáš. Stejně jako Mojžíš má tento prorok obdržet a kázat to, co mu Bůh ukáže, a má vést Boží lid (Jan 6:14; 7:40).
Praktické uplatnění: Kniha Deuteronomium podtrhuje význam a důležitost Božího Slova. To je nedílnou součástí našich životů. Přestože již nespadáme pod starozákonní předpisy, máme zodpovědnost za to, abychom své životy podřídili Boží vůli. Prostá poslušnost přináší požehnání, a hřích má zase své vlastní důsledky.
Nikdo z nás není „mimo zákon“. I od Mojžíše, vůdce a proroka, kterého vybral sám Bůh, byla požadována poslušnost. Právě to, že neuposlechl Hospodinův přímý rozkaz, bylo důvodem, proč mu nebylo dovoleno vejít do zaslíbené země (Numeri 20:13).
Když byl Ježíš na poušti pokoušen, celkem třikrát citoval pasáže z knihy Deuteronomium (Matouš 4). Tím Ježíš názorně ukázal, jak je důležité mít Boží Slovo schované v srdci, abychom nehřešili proti Bohu (Žalm 119:11).
Stejně jako si Izrael připomínal Boží věrnost, měli bychom tak činit i my. Překročení Rudého moře, svatá Boží přítomnost na hoře Sinaj, i požehnání v podobě many na poušti by i pro nás měly být povzbuzením. Udělat si chvilku na ohlédnutí za tím, co pro nás Bůh udělal, je skvělý způsob, jak jít kupředu.
V Deuteronomiu rovněž vidíme skvělý obrázek milujícího Boha, který touží mít vztah se svými dětmi. Právě lásku uvádí Hospodin jako důvod pro to, že „mocnou rukou“ vyvedl Izrael z Egypta a vykoupil jej (Deuteronomium 7:7-9). Jak je úžasné být svobodný z otroctví hříchu a vědět, že nás miluje všemocný Bůh!
English
Deuteronomium, Pátá kniha Mojžíšova
