Genesis, První kniha Mojžíšova
Autor: Autor knihy Genesis není výslovně zmíněn. Podle tradice se autorství vždy připisovalo Mojžíšovi. Neexistuje žádný jednoznačný důvod k tomu, abychom Mojžíšovo autorství zpochybňovali.Doba vzniku: V knize Genesis není nikde uvedeno, kdy byla sepsána. Ke vzniku pravděpodobně došlo mezi lety 1440 a 1400 př. n. l., tedy v období mezi tím, kdy Mojžíš vyvedl Izraelce z Egypta a než zemřel.
Účel knihy: Kniha Genesis je někdy nazývána jako „semeniště“ celé Bible. Většina hlavních biblických nauk se dá vystopovat ve formě „semínka“ už v knize Genesis. Když došlo k pádu člověka, je hned zaznamenáno Boží zaslíbení spasení či vykoupení (Genesis 3:15). Nauky o stvoření, o dědičném hříchu, ospravedlnění, smíření, provinění, hněvu, milosti, svrchovanosti, zodpovědnosti a mnohé další, ty všechny se v této knize počátků, zvané Genesis, dají nalézt.
V knize Genesis se rovněž nacházejí odpovědi na mnohé velké životní otázky. (1) Odkud jsme se vzali? (Stvořil nás Bůh – Genesis 1:1) (2) Proč jsem tady? (abych měl vztah s Bohem – Genesis 15:6) (3) Kam mám namířeno? (Po smrti na nás čeká určené místo – Genesis 25:8). Kniha Genesis přitahuje vědce, historiky, teology, ženy v domácnosti, farmáře, poutníky a všechny zbožné muže a ženy. Je to příhodný úvod Božího příběhu o tom, jaký má Bůh s lidstvem plán – tedy Bible.
Klíčové verše: Genesis 1:1, „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“
Genesis 3:15, „Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“
Genesis 12:2-3, „Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním. Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“
Genesis 50:20, „Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí.“
Stručné shrnutí: Kniha Genesis se dá rozdělit do dvou částí: prvobytné dějiny a patriarchální dějiny. Prvobytné dějiny zaznamenávají tyto události: (1) stvoření (Genesis kapitoly 1-2); (2) pád člověka (kapitoly 3-5); (3) potopu (kapitoly 6-9); a rozptýlení lidu (kapitoly 10-11). Patriarchální dějiny jsou příběhy čtyř velkých mužů: (1) Abrahama (Genesis 12-25:8); (2) Izáka (Genesis 21:1-35-29); (3) Jákoba (Genesis 25:21-50:14); a Josefa (Genesis 30:22-50:26).
Bůh stvořil vesmír, který byl dobrý a v němž nebylo hříchu. Bůh stvořil lidstvo, aby s ním mohlo mít osobní vztah. Adam a Eva zhřešili, a tím uvedli na svět zlo a smrt. Zlo se na světě rozmáhalo do té míry, že časem Bůh nalezl něco dobrého už jen v jedné jediné rodině na zemi. Bůh seslal potopu, aby se zlem skoncoval, ale Noema, jeho rodinu, a zvířata zachránil prostřednictvím archy. Po potopě se lidé začali opět množit, a zalidnili celou zemi.
Bůh vyvolil Abrahama, aby skrze něj vytvořil vyvolený lid, skrze který měl přijít i Mesiáš, kterého zaslíbil. Linie pokračovala v Abrahamovu synu Izákovi, a potom v jeho synu Jákobovi. Jákobovo jméno Bůh změnil na Izrael, a jeho dvanáct synů se stalo praotci dvanácti izraelských kmenů. Bůh ve své svrchovanosti poslal Jákobova syna Josefa do Egypta, a to prostřednictvím ohavného činu, kterého se na Josefovi dopustili jeho vlastní bratři. Tento čin, který byl zamýšlen ke zlému, Bůh naopak obrátil v dobré a výsledkem bylo to, že Jákob i jeho rodina byli uchráněni od ničivého hladomoru právě s pomocí Josefa, z kterého se mezitím v Egyptě stal významný muž.
Prorocká symbolika: V Genesis má své kořeny mnoho novozákonních témat. Ježíš Kristus je oním potomkem ženy, který měl zničit Satanovu moc (Genesis 3:15). Stejně jako v Josefově případu, byl Boží plán pro dobro lidstva prostřednictvím oběti Ježíše Krista zamýšlen k dobrému, ačkoliv ti, kdo Ježíše ukřižovali, jej zamýšleli ke zlému. Noe a jeho rodina jsou prvními z mnoha „zbylých“, o kterých se v Bibli mluví. Navzdory všemu zdání i obtížným okolnostem si Bůh vždy uchrání zbytek věrných, skupinu lidí, kteří jsou Mu věrní. Po zajetí v Babylóně se do Jeruzaléma navrátil jen zbytek Izraelitů; přes všechna pronásledování, o kterých píší Izaiáš a Jeremiáš si Bůh ochoval svůj věrný zbytek; zbytek 7000 kněží bylo schováno před hněvem Jezábel; Bůh zaslíbil, že jednoho dne zbytek židů přijme svého Mesiáše (Římanům 11). Víra, kterou Abraham prokázal, se měla stát Božím darem a základem spasení pro židy i pohany (Efezským 2:8-9; Židům 11).
Praktické uplatnění: Nejvýraznějším tématem knihy Genesis je Boží věčná existence a Jeho stvoření světa. Autor se nijak nesnaží obhájit skutečnost, že Bůh existuje; jednoduše prohlašuje, že Bůh je, vždy byl a vždy bude, a že je všemocný a nade vším. Stejnou jistotu máme v tom, že kniha Genesis je pravdivá, přestože se ji mnozí snaží popřít. Všichni lidé, bez ohledu na kulturu, národnost nebo jazyk, se budou zodpovídat Stvořiteli. Ale kvůli hříchu, který na svět přišel díky pádu člověka, jsme od Boha odděleni. Ale prostřednictvím jednoho malého národa, Izraele, byl všem odhalen výkupný plán, který má s lidstvem Bůh, a všem byl k tomuto plánu umožněn přístup. V tom se můžeme radovat.
Bůh stvořil vesmír, zemi, a každou živou bytost. Můžeme Mu důvěřovat, že se postará o věci, které nás v životě trápí. Bůh může i beznadějnou situaci naprosto obrátit a udělat úžasné věci, budeme-li Mu prostě důvěřovat a poslouchat Jej – jako to vidíme třeba na situaci Abrahama a Sáry, kteří nemohli mít děti. Mohou se nám stát věci, které jsou strašlivé a nespravedlivé, jako tomu bylo s Josefem, ale máme-li víru v Něj a v Jeho svrchovaný plán, Bůh skrze to způsobí něco většího a lepšího. „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru“ (Římanům 8:28).
English
Genesis, První kniha Mojžíšova
