Otázka
Jaká je historie křesťanství?
Odpověď
Historie křesťanství je vlastně historii západní civilizace. Křesťanství mělo všeprostupující vliv na společnost jako celek - umění, literaturu, politiku, soudnictví, rodinný život, kalendářní data, hudbu, a i způsob našeho myšlení je podbarvený křesťanským vlivem trvajícím téměř dvě tisíciletí. Proto je příběh křesťanství důležité vědět.
Začátek církve
Církev začala 50 dní po Ježíšově vzkříšení (35 po Kr.). Ježíš slíbyl že postaví svou církev (Matouš 16:18), a s příchodem Ducha Svatého v den Letnic (Skutky 2:1-4), církev - ekklesia (tzv. "shromáždění") - oficiálně začala. Tři tisíce lidí reagovalo na Petrovo kázání ten den a zvolilo následovat Krista.
Jako první se obrátili Židé anebo prozelyté k Judaismu, a církev měla svoje centrum v Jerusalémě. Proto bylo křesťanství považováno za židovskou sektu, podobně jako farizeové, saduceové, nebo esejci. Avšak to, co hlásali apoštolé, bylo radikálně odlišné od toho, co učili jiné židovské skupiny. Ježíš byl židovský Mesiáš (pomazaný král), který měl přijít aby naplnil Zákon a zavést novou smlouvu založenou na Jeho smrti (Marek 14:24). Toto poselství, spolu s obviněním že oni zabili svého vlastního Mesiáše, rozběsnili mnohé židovské vůdce a některé jako Saula z Tarzu tak, že ti podnikli kroky k potlačení "té cesty" (Skutky 9:1-2).
Je zcela správné říci že křesťanství má své kořeny v judaismu. Starý Zákon položil základy pro Nový, a je nemožné plně pochopit křesťanství bez vědomosti Starého Zákona (viz knihy Matouše a Židům). Starý Zákon vysvětluje nutnost Mesiáše, obsahuje historii Mesiášova národa, a předpovídá příchod Mesiáše. Nový Zákon pak je celý o příchodu Mesiáše a o Jeho práci, kterou nás zachraňuje z hříchu. V Jeho životě Ježíš naplnil nad 300 konkrétních proroctví prokazujíc že On byl Ten, kterého Starý Zákon očekával.
Růst rané církve
Nedlouho po Letnicích se otovřeli dveře církve pro ne-židy. Evangelista Filip kázal Samaritánům (Skutky 8:5) a mnozí uvěřili v Krista. Apoštol Peter kázal pohanské Korneliově domácnosti (Skutky 10), a oni také přijali Ducha Svatého. Apoštol Pavel (bývalý pronásledovatel církve) rozšířil evangelium po celém Řecko-Římském světě až dosáhl samotného Římu (Skutky 28:16) a možná celou cestu do Španělska.
V roce 70 po Kr. byl zničen Jeruzalém, většina knih Nového Zákona byla dokončena a kolovala mezi církvemi. V dalších 240 letech byli křesťané pronásledováni Římem - někdy náhodně, jindy vládní vyhláškou.
V 2. a 3. století, jak počet členů rostl, vedení církve se stalo víc a víc hierarchické. V tomto čase bylo odhaleno a odmítnuto několik herezí, a byl dohodnut kánon Nového Zákona. Pronásledování rostlo.
Vznik římské církve
V 312 po Kr. římský císař Konstantin prohlásil, že přežil znovuzrození. Asi 70 let později, během panování Theodosia, se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše. Biskupové dostali čestné místa ve vládě, a kolem roku 400 po Kr. byli termíny "říman" a "křesťan" prakticky synonymá.
Po Konstantinovi už křesťané nebyli více pronásledováni. V tom čase byli pronásledováni pohané - pokud "nekonvertovali" na křesťanství. Takové násilné obrácení vedlo k tomu, že mnozí lidé chodili do církve bez skutečné změny v srdci. Pohané si s sebou přinesli své modly a praktiky na které byli zvyklí, a církev se změnila; ikony, propracovaná architektura, poutě, a uctívání svatých byli přidané k jednoduchému uctívání rané církve. V tom čase se někteří křesťané vzdálili od Říma aby žili v izolaci jako mnisi, a křest nemluvňat byl představen jako prostředek k umytí od prvotního hříchu.
Přes příští staletí se konaly různé církevní rady ve snaze stanovit oficiální církevní doktrínu, odsoudit zneužívání psaní, a uzavřít mír mezi válčícími frakcemi. Jako Římská říše slábla, církev mocněla, a vypuklo mnoho neshodů mezi církvemi na západě a těmi na východě. Západná (latinská) církev založena v Římě, prohlásila apoštolskou autoritu nad všemi ostatními církvemi. Římsý biskup se dokonce začal volat "papež" (Otec). To však nebylo zcela v souladu s východní (řeckou) církví, založené v Konstatninopoli. Teologická, politická, procedurální a lingvistická propast přispěla k velkému rozkolu v roce 1054, kdy se Římskokatolická ("Univerzální") církev a Východní Ortodoxní Církev navzájem exkomunikovali a přerušili všechny vazby.
Středověk
Počas středověku v Evropě, římskokatolická církev i nadále držela moc, a papežové prohlašovali autoritu nad všemi úrovněmi života, žijíc jako králi. Korupce a chamtivost ve vedení církve byla samozřejmost. Mezi 1095 a 1204 papežové schválili serii krvavých a nákladných křířížových výprav v úsilí odrazit muslimsý pokrok a osvobodit Jeruzalém.
Reformace
Během let se několik jednotlivců snažilo upozornit na teologické, politické a lidské práva Římské říše. Všichni byli nějakým způsobem umlčeni. Ale v 1517 jeden německý mnich jménem Martin Luther se postavil proti církvi, a všichni slyšeli. S Lutherem přišla protestantská reformace, a středověk byl ukončen.
Reformátoři, včetně Luthera, Kalvina a Zwingli, v mnohých bodech teologie se odlišovali jeden od druhého, ale byli v souladu ohledně jejich důrazu na Bibli jako nejvyšší autoritu nad církevní tradici a fakt, že hříšníci jsou spaseni milostí skrze víru beze skutků (Efezským 2:8-9).
Přestože se katolicizmus navrátil na scénu v Evropě, a následovala serie válek mezi protestanty a katolíky, reformace úspěšně zničila moc Římskokatolické církve a pomohla otevřít dveře moderní době.
Věk Misí
Mezi 1790 a 1900 projevila církev nebývalý zájem o misijní práci. Kolonizace otevřela oči k potřebě misí a industrializace poskytla lidem finanční možnost financovat misionáře. Misionáři šli po celém světě hlásajíc evangelium, a po celém světě byli založeny církve.
Moderní církev
Dnes podnikli římskokatolická a východní ortodoxní církve kroky k napravení jejich zničeného vztahu, jako už udělali katolíci a luteráni. Evangelická církev je silně nezávislá a má kořeny v reformované teologii. Církev také viděla vzestup letničního a charismatického hnutí, ekumenizmu a různých kultů.
Co se můžeme naučit z naší historie
Jestli se nedozvíme z církevních dějin nic jiného, mněli bychom alespoň připustit důležitost dovolení "Kristova Slova aby v nás bohatě přebývalo" (Kolossenským 3:16). Každý z nás má odpovědnost vědět co říká Bible a žít podle toho. Když církev zapomene co učí Bible a ignoruje co Ježíš učil, zavládne chaos.
Dnes je mnoho církví, ale jenom jedno evangélium. To je ta "víru, která byla jednou provždy dána svatým" (Juda 3). Kéžbychom byli opatrní a zachovali tu víru a předali ji dál beze změny, a Pán bude pokračovat v naplňonání jeho slibu postavit svou církev.
English
Jaká je historie křesťanství?
