Kniha 1. Jan
Autor: Autorství knihy 1., 2. a 3. Janovy je už od nejranějších dob připisováno apoštolu Janovi, který napsal také Janovo evangelium. Obsah, styl i slovní obraty, které jsou použity, jsou téměř jistým potvrzením toho, že všechny tři epištoly byly adresovány stejnému čtenářstvu jako Janovo evangelium.Doba vzniku: 1. Janova epištola byla pravděpodobně napsána mezi lety 85-95 n. l.
Účel knihy: Zdá se, že 1. Janova epištola je shrnutím, které počítá s tím, že čtenář je obeznámen s evangeliem, které Jan napsal, a které čtenáři dává ujištění víry v Krista. Text první epištoly naznačuje, že čtenáři byli vystaveni bludům gnosticismu, což se stalo ještě vážnějším problémem ve druhém století našeho letopočtu. Tato náboženská filozofie zastávala názor, že hmota je zlá, a duch je dobrý. Řešením napětí mezi těmito dvěma póly bylo poznání, neboli gnosis, jehož prostřednictvím se mohl člověk povznést ze všedního světa do světa duchovního. V poselství evangelia to potom vedlo ke dvěma falešným teoriím o Kristově osobě: jednou byl doketismus, který považoval Ježíše za ducha, a druhou cerintiánství, které Ježíši přisuzovalo dvojí osobnost, někdy lidskou, někdy božskou. Klíčovým záměrem 1. Jana je definovat meze toho, co víra obsahuje, a dát věřícím jistotu spasení.
Klíčové verše: 1. Jan 1:9, „Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“
1. Jan 3:6, „Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.“
1. Jan 4:4, „Vy jste však z Boha, drazí, a zvítězili jste nad nimi. Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“
1. Jan 5:13, „Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život.“
Klíčovým slovem je poznání; toto slovo a slova od něj odvozená či příbuzná se v knize 1. Jan vyskytují nejméně 13. krát.
Stručné shrnutí: Falešní duchovní učitelé představovali v rané církvi velký problém. Věřící se nemohli obrátit na Nový zákon, protože Nový zákon ve své plnosti ještě neexistoval, mnohé církve proto padly za kořist učitelům, kteří předstírali zbožnost, ale učili pouze své představy a prosazovali se do vedoucích pozic. Jan napsal svůj dopis, aby se vypořádal s některými důležitými záležitostmi, a to zvláště co se týče totožnosti Ježíše Krista.
Janův dopis se dotýká základů víry v Krista, a pomáhá proto čtenářům v tom, aby se upřímně zamysleli nad svou vírou. Pomohlo jim to odpovědět si na otázku, „Jsme opravdoví věřící?“ Jan jim vysvětluje, že to lze poznat, když se podíváme na své činy. Pokud se navzájem milujeme, je to důkaz toho, že je v našich životech přítomen Bůh. Pokud se ale mezi sebou neustále hašteříme a pereme, nebo pokud jsme sobci a nestaráme se jeden o druhého, dáváme tím ve skutečnosti najevo, že Boha neznáme.
To neznamenalo, že se od nich očekávala dokonalost. Jan naopak říká, že věřit znamená i to, že přiznáme své hříchy a hledáme Boží odpuštění. Další důležitou částí toho, jak Boha poznáváme, je záviset na Něm, nechat na Něm, aby nás očistil od provinění, a také přiznat křivdy, kterých jsme se proti druhým dopustili, a snažit se jejich napravení.
Souvislosti: Jedna z nejčastěji citovaných pasáží, týkajících se hříchu, je v 1. Janovi 2:16. Jan zde popisuje tři aspekty hříchu, které připomínají první a nejzásadnější pokušení v celém Písmu; pokušení, které nejvíce otřáslo zemí. První hřích – Evina neposlušnost – byla důsledkem toho, že podlehla stejným pokušením, která vidíme v Genesis 3:6: touha těla („dobrý k jídlu“); touha očí („lákavý na pohled“); a namyšlenost života („žádoucí k nabytí rozumu“).
Praktické uplatnění: Kniha 1. Jan je knihou lásky a radosti. Vysvětluje společenství, které máme s ostatními a s Ježíšem Kristem. Rozlišuje mezi pocitem štěstí, který je dočasný a pomíjivý, a pravou radostí, kterou 1. Jan popisuje, a ukazuje nám, jak jí dosáhnout. Vezmeme-li slova, která Jan napsal, vážně, a uplatníme-li je v každodenním životě, potom budeme mít pravou lásku, odevzdání, společenství a radost.
Apoštol Jan dobře znal Krista. Ve své epištole nám říká, že stejný blízký a důvěrný vztah s Ježíšem Kristem můžeme mít všichni. Máme svědectví lidí, kteří s Ním měli přímý a osobní kontakt. Autoři evangelií podávají své pevně podložené svědectví historické skutečnosti. Jak se to týká našich životů? Vysvětluje nám to, že Ježíš mezi nás přišel jako Boží Syn, aby vytvořil svazek mezi sebou a námi, a to svazek, založený na Jeho milosti, milosrdenství, lásce a přijetí. Lidé si mnohokrát myslí, že Ježíš je někde daleko, na nějakém vzdáleném místě, a že ho vlastně nezajímají naše každodenní starosti, problémy a potíže. Jan nám ale říká, že Ježíš je přímo tady, mezi námi, a to jak v běžných částech našich životů, tak v těch složitých záležitostech, které nám svírají duši. Jan nám jako očitý svědek podává svědectví o tom, že Bůh na sebe vzal tělesnou podobu a žil mezi lidmi. To znamená, že Kristus přišel na zem a žil mezi námi, a stále ještě žije. Stejně tak, jako chodil po této zemi bok po boku s Janem, i s námi prochází každým dnem. Této pravdy se musíme pevně chopit a musíme žít tak, jako by Ježíš stál hned vedle nás, každou sekundu. Když tuto pravdu budeme uplatňovat v praxi, Kristus do našich životů přidá svou svatost, a my budeme čím dál víc takoví, jaký je On sám. English
Kniha 1. Jan
