Kniha 1. Královská
Autor: První kniha Královská autora nikde konkrétně neuvádí. Podle tradičního výkladu je autorem knihy prorok Jeremiáš.Doba vzniku: První kniha Královská byla pravděpodobně napsána mezi lety 560 a 540 př. n. l.
Účel knihy: Kniha navazuje na 1. a 2. Samuelovu a začíná tím, že sleduje Šalomounův vzestup na královský trůn po Davidově smrti. Celý příběh začíná ve sjednoceném království, ale na konci se již jedná o národ rozdělený mezi dvě království, zvaná Juda a Izrael. V hebrejské Bibli tvoří 1. a 2. Královská společně jednu knihu.
Klíčové verše: 1. Královská 1:30, „Dnes ti splním, co jsem přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele: Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun; po mně na můj trůn usedne on.“
1. Královská 9:3, Hospodin mu řekl: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, kterou jsi mi předložil. Posvětil jsem tento chrám, který jsi vystavěl, aby tam navěky zůstávalo mé jméno. Mé oči i mé srdce tam zůstanou navždy.“
1. Královská 12:16, „Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, odpověděli králi těmito slovy: „Co máme společného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí domů Izrael, ty si hleď svého domu, Davide!“ A tak se Izrael rozešel do svých domů.“
1. Královská 12:28, Král se tedy poradil a pak nechal zhotovit dvě zlatá telata. „Dost jste se nachodili do Jeruzaléma,“ prohlásil. „Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!“
1. Královská 17:1, Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“
Stručné shrnutí: Kniha 1. Královská začíná Šalomounem a končí Eliášem. Rozdíl mezi oběma muži vám napovídá, co leží uprostřed. Šalomoun se narodil po královském skandálu mezi Davidem a Batšebou. A stejně jako jeho otec měl i Šalomoun slabost pro ženy, která jej svazovala. Šalomoun si nejprve vedl dobře, modlil se za moudrost a nechal vystavět Boží chrám, což trvalo sedm let. Poté ale dalších 13 let zabrala stavba jeho vlastního paláce. Množství manželek jej dovedlo k uctívání jejich božstev a odvedlo od Boha. Po Šalomounově smrti vládla v Izraeli řada králů, z nichž ovšem většinu tvořili králové zlí a modloslužební. To vedlo k tomu, že se národ odvrátil od Boha, a ani Eliášovo kázání nestačilo k tomu, aby se lidé obrátili zpět k Bohu. Mezi ty nejhorší krále patřil Achab a jeho královna, Jezábel, kteří pozvedli uctívání Baala v Izraeli do nových výšin. Eliáš se snažil obrátit Izrael zpět k uctívání Hospodina, a dokonce vyzval modloslužebné kněží na horu Karmel, aby změřili s Hospodinem síly. Samozřejmě že vyhrál Bůh. To ovšem královnu Jezábel rozzuřilo (mírně řečeno), Přikázala Eliáše zabít, takže prorok utekl a skryl se na poušti. Vyčerpán a v depresi, řekl „kéž bych raději umřel“. Bůh mu ale poslal jídlo a „tichým, jemným hlasem“ proroka povzbudil, čímž mu zachránil život a Eliáš pokračoval v Božím díle.
Prorocká symbolika: Chrám v Jeruzalémě, kde v nejsvětější svatyni přebýval Boží duch, byl předobrazem těch, kteří věří v Krista, a ve kterých je od okamžiku spasení přítomen Duch svatý. Tak, jako se Izraelité měli zříct modlářství, i my máme odložit vše, co nás odděluje od Boha. Jsme Jeho lid, chrám živého Boha. Druhá Korintským 6:16 nám říká: „Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: ‚Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.‘“
Prorok Eliáš byl předchůdcem Krista i apoštolů, které nalézáme v Novém zákoně. Bůh dal Eliášovi schopnost konat zázračné věci, aby dokázal, že je skutečně Božím mužem. Vzkřísil z mrtvých syna vdovy ze Sarepty, která poté prohlásila: „Teď vím, že jsi Boží muž, a že Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravé.“ Stejně tak jsou v Novém zákoně jasně patrní Boží muži, kteří promlouvali Boží slovo a prokazovali Jeho moc. Ježíš vzkřísil z mrtvých nejen Lazara, ale i syna Naimské vdovy (Lukáš 7:14-15) a Jairovu dceru (Lukáš 8:52-56). Apoštol Petr vzkřísil z mrtvých ženu jménem Dorkas (Skutky 9:40) a Pavel mladíka jménem Eutychus (Skutky 20:9-12).
Praktické uplatnění: První kniha Královská poskytuje věřícím mnohé cenné lekce. Vidíme zde varování před tím, jakou společnost si vybíráme, a zvláště co se týká důvěrných vztahů a manželství. Izraelští králové, kteří se podobně jako Šalomoun oženili s cizinkami, vystavili jak sebe, tak lid, kterému měli vládnout, zlému vlivu. My, kteří věříme v Krista, si musíme dávat velký pozor, koho si vybíráme za přátele, obchodní partnery a manžele či manželky. „Nepleťte se: ‚Špatné vztahy kazí mravy‘“ (1. Korintským 15:33).
Cennou lekci nám dává i Eliášova zkušenost, kterou nabyl v poušti. Po neuvěřitelném vítězství nad 450. Baalovými proroky na hoře Karmel, se jeho radost obrátila v zármutek, protože byl pronásledován Jezábel a musel prchat, aby si zachránil život. Podobné vítězné okamžiky jsou často pomíjivé, a následují je zklamání, deprese a odrazování. Před takovými zážitky se jako křesťané musíme mít na pozoru. Náš Bůh je však věrný a nikdy nás neopustí, ani se nás nezřekne. Tichý, jemný hlas, který povzbudil Eliáše, povzbudí i nás.
English
Kniha 1. Královská
