Kniha 1. Letopisů, 1. Paralipomenon
Autor: První kniha Letopisů autora nikde konkrétně neuvádí. Podle tradičního výkladu je autorem knih 1. a 2. Letopisů Ezdráš.Doba vzniku: První kniha Letopisů byla pravděpodobně napsána mezi lety 450 a 425 př. n. l.
Účel knihy: Knihy 1. a 2. Letopisů jsou obsahově téměř shodné s 1. a 2. knihou Samuelovou a 1. a 2. Královskou. Knihy 1. a 2. Letopisů se zaměřují spíše na kněžský aspekt tohoto období. První kniha Letopisů byla napsána po návratu z vyhnanství, a jejím účelem bylo pomoct Izraeli vrátit se k uctívání Boha a ke správnému chápání toho, jak toho dosáhnout. Dějiny, které jsou zde probírány, se zaměřují na Jižní království, na kmeny Juda, Benjamín a Levi. Tyto kmeny byly většinou Bohu věrnější než ostatní.
Klíčové verše: 1. Letopisů 11:1-2, Celý Izrael se shromáždil k Davidovi do Hebronu. „Hle, jsme tvá krev a tělo!“ prohlásili. „Už za časů krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin, tvůj Bůh, řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš mému lidu Izraeli vůdcem.‘“
1. Letopisů 21:13, „Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Ať raději padneme do rukou Hospodinu – je přece velmi milosrdný. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“
1. Letopisů 29:11, „Tvá je, Hospodine, velikost a síla, nádhera, velebnost a majestát! Vše na nebi i na zemi je, Hospodine, tvé panství a ty jsi hlava, jež převyšuje vše!“
Stručné shrnutí: Prvních 9 kapitol knihy 1. Letopisů se věnují výčtu lidí a rodokmenů. Další, kratší rodokmeny se vyskytují i ve zbytku 1. Letopisů. Mezi těmito soupisy pak nacházíme záznam o Davidově vzestupu na trůn a o jeho následných skutcích. Kniha končí tím, že se Izraelským králem stává Davidův syn Šalomoun. Ve stručném náčrtu vypadá kniha 1. Letopisů takto: Kapitoly 1:1 – 9:23 – vybrané rodokmeny; kapitoly 9:24 – 12:40 – Davidův vzestup; Kapitoly 13:1 – 20:30 – Davidova vláda.
Prorocká symbolika: David ve svém díkuvzdání Bohu písní v 1. Letopisů 16:33 mluví o čase, kdy Bůh přijde, aby „soudil zem“. To předznamenává Matouše 25, kde Ježíš popisuje dobu, ve které se vrátí, aby zemi soudil. V podobenství o deseti pannách a hřivnách nás zase varuje, že ti, na kterých nebude nalezena Kristova krev, která by kryla jejich hříchy, budou odvrženi do „nejzazší temnoty“. Bůh vybízí svůj lid k tomu, aby byl připraven, protože až se vrátí, oddělí na soudu ovce od kozlů.
Jedna část Davidovy smlouvy, kterou Bůh v 17. kapitole připomíná, se týká budoucího Mesiáše, který bude z Davidova potomstva. Verše 13-14 popisují Syna, který bude ustanoven v Božím domě a jehož trůn bude trvat navěky. To může poukazovat jedině na Ježíše Krista.
Praktické uplatnění: Rodokmeny, jaké v 1. Letopisů nacházíme, nám mohou připadat suché a nudné, ale jsou pro nás připomínkou toho, že Bůh osobně zná každé ze svých dětí, až po to, kolik máme vlasů na hlavě (Matouš 10:30). To, kým jsme, a to, co děláme, je navždy zapsáno v Boží mysli, a v tom můžeme nalézat útěchu. Patříme-li Kristu, jsou naše jména navěky zapsána v Beránkově knize života (Zjevení 13:8).
Bůh je svému lidu věrný a své smlouvy vždy dodržuje. V knize 1. Letopisů vidíme naplnění zaslíbení, které dal Bůh Davidovi, když jej učinil králem nad celým Izraelem (1. Letopisů 11:1-3). Můžeme si být jisti, že i zaslíbení, která dal nám, budou naplněna. Bůh zaslíbil požehnání těm, kdo Jej následují, kdo přijdou s pokáním ke Kristu, a kteří poslouchají Jeho Slovo.
Poslušnost přináší požehnání; neposlušnost přináší soud. Kniha 1. Letopisů je, stejně jako 1. a 2. Samuelova a 1. a 2. Královská, kronikou opakujícího se vzorce hříchu, pokání, odpuštění a obnovy Izraelského národa. Stejně tak má Bůh trpělivost i s námi, a odpouští nám hříchy, když za Ním přijdeme s opravdovým pokáním (1. Jan 1:9). Můžeme nalézat útěchu v tom, že Bůh slyší naše modlitby, odpouští naše hříchy, navrací nás do společenství s Ním, a předkládá před nás stezku, která vede k radosti.
English
Kniha 1. Letopisů, 1. Paralipomenon
