Kniha 2. Korintským
Autor: 2. Korintským 1:1 uvádí jako autora knihy 2. Korintským apoštola Pavla, možná spolu s Timoteem.Doba vzniku: Kniha 2. Korintským byla velmi pravděpodobně napsána někdy v letech 55-57 n. l.
Účel knihy: Církev v Korintu vznikla v roce 52 n. l., když tam Pavel při své druhé misijní cestě přijel. Tehdy tam zůstal celý rok a půl, a bylo to zřejmě poprvé, kdy mohl zůstat na jednom místě, jak dlouho chtěl. Zprávu o Pavlově cestě a o založení církve najdeme ve Skutcích 18:1-18.
Ve svém druhém dopise Korintským vyjadřuje Pavel úlevu a radost z toho, že Korinťané přijali jeho „přísný“ dopis (ten se nedochoval) v dobrém. Tento dopis se vyjadřoval k problémům, které církev rozdělovaly, a to hlavně příchod samozvaných (falešných) apoštolů (2. Korintským 11:13), kteří zpochybňovali Pavlův charakter, rozsévali mezi věřícími nesváry, a vyučovali falešné nauky. Vypadá to, že tito lidé zpochybňovali Pavlovu věrohodnost (2. Korintským 1:15-17), řečnické schopnosti (2. Korintským 10:10; 11:6), i jeho neochotu přijmout od církve v Korintu dar (2. Korintským 11:7-9; 12:13). Byli tam i lidé, kteří žili nemorálním, prostopášným životem, a odmítali činit pokání (2. Korintským 12:20-21).
Pavel se od Tita dozvídá, že většina Korintské církve činila pokání a jejich vzpoura proti Pavlovi je mrzí, a je tím nesmírně potěšen (2. Korintským 2:12-12; 7:5-9). Pavel je rád, že Korinťané jeho „přísný“ dopis přijali tak dobře. Apoštol je za to chválí a vyjadřuje jim svou upřímnou lásku (2. Korintským 7:3-16). Pavel chtěl také obhájit své apoštolství, protože někteří lidé v církvi zřejmě jeho autoritu zpochybňovali (2. Korintským 13:3).
Klíčové verše: 2. Korintským 3:5: „Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha.“
2. Korintským 3:18: „My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.“
2. Korintským 5:17: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“
2. Korintským 5:21: „On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“
2. Korintským 10:5: „Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu.“
2. Korintským 13:4: „Byl sice ukřižován jako slabý, ale teď žije Boží mocí; i my jsme v něm slabí, ale pro vás s ním budeme žít Boží mocí.“
Stručné shrnutí: V úvodu dopisu Pavel zdraví věřící v církvi v Korintu a vysvětluje, proč je nemohl navštívit, jak to původně plánoval (1:3 – 2:2), a poté vysvětluje povahu své služby. Charakteristickým znakem Pavlovy služby v církvích bylo vítězství skrze Krista a opravdovost před Bohem (2:14-17). Pavel srovnává slavnou službu Kristovy spravedlnosti se „službou vedoucí k odsouzení“, kterou je Zákon (3:9) a ukazuje, že věří, že je jeho služba plně platná, a to navzdory silnému pronásledování (4:8-18). Kapitola 5 nastiňuje základy křesťanské víry – novou přirozenost (5:17) a výměnu hříchů za Kristovu spravedlnost (5:51).
V kapitolách 6 a 7 obhajuje Pavel jak sebe, tak svou službu, a opět ujišťuje Korinťany o své upřímné lásce k nim, a vybízí je ke kajícnému a svatému životu. V kapitolách 8 a 9 Pavel nabádá Korintské věřící, aby se drželi příkladu svých bratrů v Makedonii, a svatým v nouzi prokázali svou štědrost. Vyučuje je zásady štědrého dávání a ukazuje, jakou odměnu to přináší.
Svůj dopis Pavel zakončuje tím, že znovu zdůrazňuje autoritu, kterou mezi nimi má (kapitola 10) a připomíná jim, jakou má obavu o to, aby mu zachovali věrnost i tváří v tvář těžkému protivenství ze strany falešných apoštolů. Sám sebe nazývá „bláznem“, protože se musí, ač nerad, chlubit svými zásluhami a utrpením pro Krista (kapitola 11). Epištolu uzavírá popisem své vize nebe, které se mu dostalo prožít, a popisem „ostnu v těle“, který mu Bůh dal, aby Pavel zůstal pokorný (kapitola 12). Poslední kapitola obsahuje pobídku, aby se Korinťané sami prověřili, a zjistili, zda to, co vyznávají, je pro ně skutečné, a loučí se s nimi požehnáním lásky a pokoje.
Souvislosti: Ve všech svých epištolách činí Pavel četné zmínky odkazující na Mojžíšův zákon, a porovnává jej s nesrovnatelně velkolepějším evangeliem Ježíše Krista a spasením milostí. Ve 2. Korintským 3:4-11 Pavel porovnává rozdíl mezi starozákonními předpisy a novou smlouvou milosti, a zákon popisuje jako něco, co „zabíjí“, zatímco Duch dává život. Zákon je „služba, vedoucí ke smrti, tesaná do kamene“ (1:7; Exodus 24:12), protože vede pouze k poznání hříchu a k jeho odsouzení. Jeho jediná sláva spočívá v tom, že Zákon odráží Boží slávu, ale služba Ducha je mnohem slavnější v tom, že odráží Jeho milosrdenství, milost a lásku, protože za nás Bůh dal Krista, aby byl zákon naplněn.
Praktické uplatnění: Tento dopis je ze všech Pavlových epištol nejvíce životopisný a obsahuje nejméně učení a doktríny. Více než jaký jiný dopis nám říká o Pavlovi jako člověku a jako služebníku. Nicméně i tady je několik věcí, které si z tohoto dopisu můžeme vzít a použít ve svých životech. První z nich je správcovství, a to nejenom v oblasti peněz, ale i času. Makedonští byli nejen štědrými dárci, ale „dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám“ (2. Korintským 8:5). Stejně tak i my bychom měli Pánu odevzdat nejen vše, co máme, ale i vše to, kým jsme. Bůh naše peníze skutečně nepotřebuje. Je všemocný! Bůh chce naše srdce, a to srdce, které chce sloužit, líbit se Bohu a bude plné lásky. Správcovství a dávání Bohu je více než pouhé peníze. Ano, Bůh chce, abychom Mu dávali část svého příjmu formou desátek, a zaslíbil, že když Mu budeme dávat, požehná nám. Je toho ale víc. Bůh chce 100%. Chce, abychom Mu dali úplně vše. Vše, čím jsme. Celé své životy bychom měli strávit službou Otci. Bohu bychom neměli dávat jen část výplaty, ale celý náš život by měl být Jeho odrazem. Měli bychom sami sebe dát především Pánu, a potom církvi a dílu služby Ježíše Krista. English
Kniha 2. Korintským
