Kniha 2. Královská
Autor: Druhá kniha Královská autora nikde konkrétně neuvádí. Podle tradičního výkladu je autorem knih 1. a 2. Královská prorok Jeremiáš.Doba vzniku: Druhá kniha Královská byla stejně jako 1. Královská pravděpodobně napsána mezi lety 560 a 540 př. n. l.
Účel knihy: Druhá kniha Královská je pokračováním 1. Královské. Obsahuje příběhy králů, kteří vládli v rozděleném království (Izrael a Juda). Druhá kniha Královská končí svržením a vyhoštěním lidu Izraele i Judy do Asýrie a Babylónu.
Klíčové verše: 2. Královská 17:7-8: „Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z Egypta, z moci egyptského vládce faraona. Uctívali cizí bohy a řídili se zvyklostmi národů, které před nimi Hospodin vyhnal, a zvyklostmi izraelských králů.“
2. Královská 22:1a-2: „Jošiáš se stal králem v osmi letech a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. Dělal, co je v Hospodinových očích správné. Ve všem se držel cest svého otce Davida a neuchýlil se napravo ani nalevo.“
2. Královská 24:2: „Hospodin však na něj posílal chaldejské, aramejské, moábské a amonské nájezdníky. Ty posílal na Judu, aby ho hubili, jak Hospodin Judu varoval skrze své služebníky proroky.”
2. Královská 8:19: „Kvůli svému služebníku Davidovi ale Hospodin nechtěl Judu zničit, neboť mu slíbil, že jeho synům po všechny dny nechá zářit svíci.“
Stručné shrnutí: Druhá Královská zobrazuje úpadek rozděleného království. Proroci nadále varují lid, že se blíží Boží soud, ale lidé pokání odmítají. Nad Izraelským královstvím opakovaně vládnou zlí králové, a i když se v Judsku našlo pár dobrých králů, velká většina jich lid odváděla od uctívání Hospodina. Tato hrstka dobrých vládců, spolu s Elíšou a ostatními proroky, však úpadek národa zastavit nezmůže. Severní království, Izrael, je zničeno vpádem asyrských vojsk, a asi o 136 let později ničí babylonská vojska i Jižní království, Judsko.
Kniha 2. Královská obsahuje 3 nosná témata. První téma: když se Boží lid obrátí k Hospodinu zády a přestane Jej poslouchat, bude Hospodin svůj lid soudit. Nevěra Izraelců se odráží v modloslužbě většiny králů, a vedla k tomu, že se proti jejich vzpurnosti zvedl Boží spravedlivý hněv. Druhé téma: slovo skutečných Božích proroků se vždy uskuteční. Třetí téma: Hospodin je věrný. Vzpomenul na svůj slib, daný Davidovi (2. Samuelova 7:10-13) a i navzdory neposlušnosti lidu a špatným králům, kteří jim vládli, neukončil Hospodin trvání Davidovy rodiny.
Prorocká symbolika: Ježíš použil příběh vdovy ze Sarepty z 1. Královské a Námana z 2. Královské k tomu, aby ukázal, jak velká je míra Božího slitování s těmi, které Židé pokládali za nehodné Boží milosti – s chudými, slabými, utlačovanými, s výběrčími daní, se Samařany a pohany. Když Ježíš uvedl příklad chudé vdovy a malomocného, prokázal, že je Velký lékař, který uzdravuje ty, kdo božskou svrchovanou milost potřebují nejvíce, a slouží právě jim. Právě to je také základem tajemství těla Kristova, Jeho církve, která se skládá ze všech společenských vrstev, z mužů a žen, z chudých a bohatých, Židů i pohanů (Efezským 3:1-6).
Mnohé Elíšovy zázraky byly předzvěstí zázraků, které vykonal Ježíš. Elíša vzkřísil syna vdovy ze Šumenu (2. Královská 4:34-35), vyléčil Námanovo malomocenství (2. Královská 5:1-19), a rozmnožil chléb, aby nakrmil stovku lidí, a ještě zbylo (2. Královská 4:42-44).
Praktické uplatnění: Bůh nenávidí hřích a nedopustí, aby pokračoval do nekonečna. Náležíme-li Bohu, můžeme očekávat, že nás bude napomínat, neuposlechneme-li Jej. Milující otec děti trestá, a to k jejich užitku a proto, aby dokázal, že jsou opravdu Jeho. K tomu, aby napravil Svůj lid, používá Bůh kolikrát i nevěřící, a vždy nás před příchodem soudu varuje. Jako křesťané máme k dispozici Jeho slovo, které nás vede a také varuje, sejdeme-li z Jeho cesty. Stejně jako starodávní proroci, i Jeho slovo je důvěryhodné a vždy mluví pravdu. I když my občas zklameme, Boží věrnost vůči svému lidu nikoliv.
Příběhy o vdově a o malomocném muži jsou pro nás příklady ohledně Kristova těla. Tak jako se Elíša slitoval nad těmi z nejspodnějších vrstev společnosti, i my bychom ve svých církvích vítat všechny, kdo patří Kristu. Bůh mezi lidmi rozdíly nedělá (Skutky 10:34), a ani my bychom je dělat neměli.
English
Kniha 2. Královská
