Kniha Filemon
Autor: Autorem knihy Filemon je apoštol Pavel (Filemon 1:1).Doba vzniku: Kniha Filemon byla napsána zhruba v roce 60 n. l.
Účel knihy: Dopis Filemonovi je nejkratším z Pavlových dopisů, a týká se otrokářské praxe. Z dopisu vyplývá, že v době sepsání dopisu byl Pavel ve vězení. Filemon byl otrokář, v jehož domě se scházela církev. Během Pavlovy misie v Efesu do města pravděpodobně přijel Filemon, slyšel Pavlovo kázání a stal se křesťanem. Otrok Onezimus okradl svého pána, Filemona, a uprchl, a dostal se až do Říma a k Pavlovi. Onezimus byl stál Filemonovým majetkem, a Pavel napsal tento dopis, aby mezi nimi urovnal cestu a usnadnil Onezimův návrat ke svému pánovi. Onezimus se díky Pavlovu svědectví stal křesťanem (Filemon 10), a Pavel po Filemonovi chtěl, aby Onezima přijal jako bratra v Kristu, a ne jako pouhého otroka.
Klíčové verše: Filemon 6: „Modlím se, aby se sdílení tvé víry naplno projevilo díky poznání všeho dobrého, co máme v Kristu.“
Filemon 16: „ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu.“
Filemon 18: „Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně.“
Stručné shrnutí: Pavel varoval otrokářské pány, že mají vůči svým otrokům zodpovědnost, a ukazoval otroky jako zodpovědné morální bytosti, které mají mít bázeň před Bohem. V knize Filemon Pavel otroctví neodsuzuje, ale představuje Onezima jako křesťanského bratra, a nikoliv otroka. Když může majitel mluvit o otroku jako o bratru, otrok tím dosáhl postavení, ve kterém formální titul „otrok“ pozbývá obsahu. Raná církev otroctví přímo nenapadala, ale položila základy pro nový vztah mezi majitelem a otrokem. Pavel se pokusil dosáhnout mezi Filemonem a Onezimem jednoty pomocí křesťanské lásky, takže by nakonec muselo dojít k rovnoprávnosti. Instituce otroctví mohla zemřít až poté, co byla vystavena světlu evangelia.
Souvislosti: Rozdíl mezi zákonem a milostí není možná nikde jinde v Novém zákoně tak nádherně vykreslen. Jak Římský zákon, tak Mojžíšův starozákonní zákon dával Filemonovi právo potrestat uprchlého otroka, protože otrok byl považován za majetek. Ale smlouva milosti skrze Pána Ježíše umožnila pánovi i otroku mít společenství v lásce, za rovnocenných podmínek těla Kristova.
Praktické uplatnění: Zaměstnavatelé, političtí představitelé, ředitelé společností i rodiče, ti všichni mohou následovat příklad Pavlova učení, a chovat se ke křesťanským zaměstnancům, spolupracovníkům a členům rodiny jako ke členům těla Kristova. Křesťané v moderní společnosti nesmí na pomocníky nahlížet jako na schody, po nichž se vyšplhají nahoru a vyplní si své ambice, ale jako na křesťanské bratry a sestry, kteří si zaslouží, abychom jim projevovali milost. Křesťanští vedoucí si také musejí uvědomit, že Bůh je bude volat k zodpovědnosti za to, jak se chovají k lidem, kteří pro ně pracují, ať už to jsou křesťané či nikoliv. Nakonec se za všechny své skutky a jednání budou zodpovídat Bohu (Koloským 4:1).
English
Kniha Filemon
