Evangelium Lukáše
Autor: Lukášovo evangelium autora neoznačuje. Z Lukáše 1:1-4 a Skutků 1:1-3 je zřejmé, že obě knihy napsal stejný autor, a adresuje je „vznešenému Teofilovi“, což byl pravděpodobně vysoce postavený římský úředník. Už od raných dob církve se traduje, že jak Lukáše, tak Skutky, napsal Lukáš, lékař a blízký společník apoštola Pavla (Koloským 4:14; 2. Timoteovi 4:11). To by znamenalo, že Lukáš je jediný pohan, který přispěl mezi spisy Písma.Doba vzniku: Lukášovo evangelium bylo pravděpodobně napsáno mezi lety 58 a 65 n. l.
Účel knihy: Podobně jako je tomu u dalších dvou synoptických evangelií – Matouše a Marka – i tato kniha si klade za cíl ukázat Pána Ježíše Krista a vše, co „Ježíš začal dělat a učit až do dne, kdy byl vzat vzhůru“ (Skutky 1:1-2). Lukášovo evangelium je jedinečné v tom, jak důsledně a do detailů zaznamenává události – „pečlivý záznam“ (Lukáš 1:3) se dá vysvětlit Lukášovým metodickým přístupem lékaře – a často poskytuje podrobnosti, jež ostatní evangelia vynechávají. Lukášovo podání života Velkého lékaře klade důraz na Jeho službu a slitování projevené pohanům, Samaritánům, ženám, dětem, výběrčím daní, hříšníkům, a ostatním, kteří byli v Izraeli považováni za lidi na okraji společnosti.
Klíčové verše: Lukáš 2:4-7: „I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.“
Lukáš 3:16: Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
Lukáš 4:18-19, 21: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu a vyhlásit léto Hospodinovy milosti. Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“
Lukáš 18:31-33: Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky. Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“
Lukáš 23:33-34: „Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš tehdy řekl: ‚Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!‘ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.“
Lukáš 24:1-3: „Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. Našly však kámen odvalený od hrobu, a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.“
Stručné shrnutí: V této knize, která se označuje za nejkrásnější knihu, která kdy byla napsána, Lukáš začíná tím, že nás seznamuje s Ježíšovými rodiči; s narozením Ježíšova bratrance, Jana Křtitele; s cestou Marie a Josefa do Betléma, kde se Ježíš narodí v jeslích; a s Kristovým rodokmenem ze strany Marie. Ježíšova veřejná služba Jeho dokonalý soucit a odpuštění, které vidíme na příbězích o marnotratném synovi, o boháči a Lazarovi, a o dobrém Samaritánovi. A zatímco mnozí uvěřili v tuto bezmeznou lásku bez předsudků, v lásku, která přesahovala všechny lidské meze, mnozí jiní – zvláště potom náboženští vůdcové – se Ježíšovým výrokům vzpírají a odmítají je. Kristovi učedníci jsou vybízeni k tomu, aby si dobře spočítali cenu učednictví, a Jeho nepřátelé Mu mezitím chystají smrt na kříži. Na konci knihy je Ježíš zrazen, postaven před soud, odsouzen a ukřižován. Ale ani hrob Jej nedokáže zastavit! Jeho vzkříšení znamená pokračování služby vyhledávání a záchrany ztracených.
Souvislosti: Jako původem pohan nám Lukáš poskytuje relativně málo odkazů na Starý zákon, zvláště v porovnání s Matoušovým evangeliem, a většina starozákonních odkazů jsou navíc ve formě Ježíšových výroků, a nikoliv jako součást Lukášova vyprávění. Ježíš použil Starý zákon, když se bránil proti Satanovým útokům, a odpověděl mu „je psáno…“ (Lukáš 4:1-13); když se dal poznat jako zaslíbený Mesiáš (Lukáš 4:17-21); když připomínal farizejům to, že sami nejsou schopni dodržovat Zákon a také potřebují Spasitele (Lukáš 10:25-28; 18:18-27); a když zmařil lidskou moudrost, když se Jej snažili nachytat (Lukáš 20).
Praktické uplatnění: Lukáš nám poskytuje nádherný obraz soucitného Spasitele. Chudí a potřební Ježíše neodrazovali; naopak, byli středem Jeho zájmu a služby. V Ježíšově době byl Izrael tvořen společností, která byla výrazně třídně rozdělená. Slabí a utiskovaní byli doslova bezmocní a nebyli s to vylepšit svůj úděl, a byli proto velmi otevření pro Ježíšovo poselství o tom, že „k vám přišlo království Boží“ (Lukáš 10:9). To je poselství, které musíme předávat těm lidem v našem okolí, kteří je zoufale potřebují. I v relativně bohatých zemích – nebo možná právě tam – je duchovní potřeba obrovská. Křesťané by měli následovat Ježíšův příklad a nést dobrou zprávu o spasení těm, kteří jsou duchovně chudí a potřební. Království Boží je na dosah a čas se každým dnem krátí.
English
Evangelium Lukáše
