Kniha Job
Autor: Kniha Job autora konkrétně neuvádí. Nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou Job, Elihu, Mojžíš a Šalomoun.Doba vzniku: Datum sepsání knihy Job závisí na tom, kdo byl jejím autorem. Byl-li autorem Mojžíš, jednalo by se zhruba o rok 1440 př. n. l. Byl-li autorem Šalomoun, kniha mohla být sepsána kolem roku 950 př. n. l. Protože autore neznáme, dobu sepsání nemůžeme určit.
Účel knihy: Kniha Job nám pomáhá pochopit následující koncepty: Satan nám nemůže přivodit finanční ani fyzickou zkázu, pokud to nedopustí Bůh. Bůh má moc nad tím, co Satan smí a nesmí udělat. Odpovědět na všechna „proč“ ohledně veškerého utrpení na světě je mimo lidské možnosti. Bezbožní obdrží, co si zaslouží. Nemůžeme vždy svalovat vinu za utrpení a hřích, které prožíváme, na životní styl, kterým žijeme. Někdy je utrpení v naších životech proto, aby očistilo, vyzkoušelo, poučilo nebo posílilo naše duše. Mít Boha ale vždy stačí, a Bůh si také ve všech životních okolnostech zaslouží naši lásku a chválu, a vyžaduje je.
Klíčové verše: Job 1:1, „V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.“
Job 1:21, „Nahý jsem vyšel z lůna své matky, nahý se k ní zas navrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal. Ať je požehnáno jméno Hospodin!“
Job 38:1-2, „Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: ‚Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?‘“
Job 42:5-6, „Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“
Stručné shrnutí: Kniha začíná scénou v nebi, kdy před Boha předstoupí Satan, aby na Joba žaloval. Tvrdí, že Job slouží Bohu jen proto, že jej Bůh chrání, a tak Satan žádá svolení Jobovu víru a věrnost podrobit zkoušce. Bůh svolí, ale zároveň stanoví meze. Proč jsou spravedliví lidé vystaveni utrpení? Tuto otázku si Job klade poté, co ztratí rodinu, majetek i zdraví. Tři Jobovi přátelé, Elifaz, Bildad a Sofar, jej přicházejí „utěšit“ a probrat s ním tuto zdrcující řadu tragédií. Tvrdí, že Jobovo trápení je trestem za hříchy, které v životě má. Job přesto zůstává oddaný Bohu a hájí se tím, že nežil v hříchu. Čtvrtý muž na scéně, Elihu, říká Jobovi, že se má pokořit a poddat Bohu, jestliže se Bohu zachtělo pomocí zkoušek pročistit Jobův život. Nakonec se Job ptá samotného Boha a dostane se mu cenného poučení o Boží svrchovanosti a o tom, že musí Hospodinu zcela důvěřovat. Jobovi se potom vrací zdraví, spokojenost i majetek, a to v hojnější míře než předtím.
Prorocká symbolika: Když se Job zabýval tím, jaké jsou příčiny jeho bídy, položil tři otázky, které všechny mají odpověď v Pánu Ježíši Kristu. Tyto otázky nalézáme v kapitole 14. První z nich je ve 4. verši a Job se ptá „Kdo umí nečisté v čisté obrátit? Ani jediný!“ Jobova otázka pramení ze srdce, které chápe, že Bohu se nelze zalíbit, ani před ním být spravedlivým. Bůh je svatý, my ne. Mezi člověkem a Bohem je proto velká propast, kterou způsobil hřích. Odpověď na Jobovu mučivou otázku nalézáme v Ježíši Kristu. To on zaplatil pokutu za náš hřích a směnil jej za spravedlnost, a díky tomu před Bohem můžeme obstát (Židům 10:14; Koloským 1:21-22; 2. Korintským 5:17).
Druhá Jobova otázka, „Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy!“ (verš 14) se táže na věčnost a záležitosti života a smrti, které mají odpověď pouze v Kristu. S Kristem je odpovědí na „chvíli té úlevy“ to, že máme věčný život v nebi. Bez Krista je to ovšem věčnost v „nejtemnější temnotě“, kde je „pláč a skřípění zubů“ (Matouš 25:30).
Jobova třetí otázka, rovněž ve verši 14, zni „Když člověk zemře, copak ožije?“ Odpověď máme zase v Kristu. Máme-li Krista, znovu ožijeme. „A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, přišlo vítězství! Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?‘“ (1. Korintským 15:54-55).
Praktické uplatnění: Kniha Job je nám připomínkou toho, že za scénou se odehrává „vesmírný konflikt“, o kterém toho obyčejně mnoho nevíme. Často se divíme, proč Bůh něco dopustil, a zpochybňujeme Boží dobrotu, a to aniž bychom viděli celý obrázek. Kniha Job nás učí důvěřovat Bohu v každé situaci. Bohu musíme důvěřovat nejen KDYŽ něčemu nerozumíme, ale právě PROTOŽE něčemu nerozumíme. Žalmista nám říká „Jak dokonalá je cesta Boží“ (Žalm 18:31). Jsou-li Boží cesty „dokonalé“, můžeme mít jistotu, že vše, co dělá – i vše, co dopustí – je rovněž dokonalé. Možná nám to připadá být nemožné, ale naše mysl není Boží mysl. Je také pravda, že nemůžeme chtít plně porozumět Jeho mysli, jak se nám připomíná v Písmu: „Mé smýšlení není vaším smýšlením a vaše cesty nejsou mými cestami, praví Hospodin. Jako je vysoko nebe nad zemí, tak jsou mé cesty nad vašimi cestami, tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením“ (Izaiáš 55:8-9). Naší zodpovědností před Bohem je ovšem to, abychom Jej poslouchali, abychom Mu důvěřovali, a abychom se podřídili Jeho vůli, ať už tomu rozumíme či nikoliv.
English
Kniha Job
