Kniha Leviticus
Autor: Autorem knihy Leviticus je Mojžíš.Doba vzniku: Kniha Leviticus byla napsána mezi lety 1440 a 1400 př. n. l.
Účel knihy: Protože Izraelité byli po 400 let drženi v Egyptě jako zajatci, jejich chápání Boha bylo ovlivněno polyteistickými a pohanskými Egypťany. Záměrem knihy Leviticus je poskytnout pokyny a zákony, kterými se bude hříšný, i když vykoupený lid řídit ve svém vztahu s Bohem. Kniha Leviticus klade důraz na to, že naší reakcí na vztah se svatým Bohem by měla být osobní svatost. Hřích musí být usmířen prostřednictvím příslušným obětí (kapitoly 8-10). Další témata, o kterých kniha mluví, jsou pokrmy (čistá a nečistá jídla), rození dětí, a různé neduhy a nemoci, se kterými se jedná podle přísných pravidel (kapitoly 11-15). Kapitola 16 popisuje Den smíření, kdy je obětována výroční oběť za všechny hříchy lidu. Je zde kladen důraz také na to, aby byl Boží lid ve svém osobním, morálním a společenském životě obezřetný, což bylo v příkrém rozporu s tehdejšími zvyklostmi okolních pohanských národů (kapitoly 17-22).
Klíčové verše: Leviticus 1:4, „Vloží ruku na hlavu zápalné oběti a ta bude přijata jako jeho smírčí výkupné.“
Leviticus 17:11, „Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje život!“
Leviticus 19:18, „Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin.“
Stručné shrnutí: Kapitoly 1-7 vypisují oběti, které jsou požadovány jak od prostého lidu, tak od kněží. Kapitoly 8-10 popisují posvěcení Árona a jeho synů ke kněžské službě. Kapitoly 11-16 jsou rady, jak se má postupovat při různých druzích nečistoty. Závěrečných 10 kapitol obsahuje Boží rady pro praktickou svatost Božího lidu. Byly ustanoveny svátky, které tvořili součást uctívání, a byly řízeny a praktikovány podle Božích zákonů. Dodržování či zanedbávání Božích příkazů bylo provázeno buďto požehnáním, nebo prokletím (kapitola 26). V kapitole 27 se mluví o přísahách Hospodinu.
Hlavním tématem knihy Leviticus je svatost. Boží požadavek, aby Jeho lid byl svatý, se zakládá na tom, že Bůh je svatý svou podstatou. S tím souvisí téma usmíření. Musíme být před Bohem svatí, a svatosti lze dosáhnout pouze prostřednictvím příslušné smírčí oběti.
Prorocká symbolika: Mnohé rituální bohoslužebné praktiky hovoří o osobě a díle našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista. Židům 10 nám říká, že Mojžíšův zákon je pouhým „stínem dobra, jež mělo přijít“, čímž se míní to, že každodenní oběti, přinášené kněžími za hříchy lidu, představují konečnou oběť – Ježíše Krista, jehož oběť bude platná jednou provždy, a pro každého, kdo v Něj uvěří. Svatost, kterou nám může Zákon přisoudit pouze dočasně, bude nahrazena absolutním dosažením svatosti, když křesťané vymění své hříchy za spravedlnost v Kristu (2. Korintským 5:21).
Praktické uplatnění: Bůh bere svatost vážně, a měli bychom ji tak brát i my. V církvi postmoderní doby se rozmáhá trend vytvořit si Boha podle vlastního obrazu, a přisuzovat mu vlastnosti, jaké bychom rádi viděli, namísto těch, jež Jeho Slovo skutečně popisuje. Boží neskonalá svatost, jeho nádhera a sláva, a jeho „nepřístupné světlo“ (1. Timoteovi 6:16) jsou koncepty, které jsou mnoha křesťanům cizí. Jsme vyzýváni k tomu, abychom chodili ve světle a odložili ze svých životů všechnu temnotu, aby v nás měl Bůh zalíbení. Svatý Bůh nemůže ve Svém lidu tolerovat otevřený, nestydatý hřích, a Jeho svatost povede k tomu, že hřích bude potrestán. Neodvažujeme se být ve svých postojích k hříchu lehkomyslní, a neměli bychom jej v žádném případě brát na lehkou váhu.
Buď Bohu chvála za to, že díky Ježíšově smrti za nás už nemusíme přinášet zvířecí oběti. Kniha Leviticus je celá o zástupné oběti. Smrt obětních zvířat byla zástupným trestem za ty, kteří zhřešili. Podobně, i když nekonečně lépe, je Ježíšova oběť na kříži zástupným trestem za naše hříchy. Nyní můžeme stát před Bohem, který je naprosto svatý, a nemusíme se bát, protože v nás vidí Kristovu spravedlnost.
English
Kniha Leviticus
