Kniha Pláč
Autor: Kniha Pláč autora konkrétně neuvádí. Tradičně se má za to, že Pláč napsal prorok Jeremiáš. Tento názor je velmi opodstatněný, uvážíme-li, že autor byl svědkem zničení Jeruzaléma babylonskými vojsky. Jeremiáš by tomuto faktu odpovídal (2. Letopisů 35:25; 36:21-22).Doba vzniku: Kniha Pláč byla pravděpodobně napsána mezi lety 586 a 575 př. n. l., a to buď během v době pádu Jeruzaléma, nebo záhy po něm.
Účel knihy: Tvrdošíjné modlářství, ze kterého Judsko nečinilo pokání, vedlo k tomu, že Bůh dopustil, aby babylonská vojska oblehla, vyplenila, vypálila a zničila město Jeruzalém. Šalomounův chrám, který stál zhruba 400 let, byl do základů vypálen. Prorok Jeremiáš, očitý svědek událostí, napsal knihu Pláč jako nářek nad tím, co se Judsku a Jeruzalému přihodilo.
Klíčové verše: Pláč 2:17, „Hospodin vykonal to, co plánoval; to, co řekl, také udělal. Jak varoval už odedávna, bořil, aniž se slitoval. Obveselil nad tebou protivníka, roh tvých nepřátel nechal triumfovat.“
Pláč 3:22-23, „Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí. Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká!“
Pláč 5:19-22, „Ty, Hospodine, však vládneš navěky, tvůj trůn trvá po všechny časy. Proč na nás nikdy nepomyslíš? To nás opustíš navždy? Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme! Obnov naše dny, ať jsou jako dřív! Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš?“
Stručné shrnutí: Kniha Pláč je rozdělena do pěti kapitol. Každá kapitola představuje samostatnou báseň. V původním hebrejském jazyku tvoří verše akrostich, tedy každý verš začíná dalším písmenem hebrejské abecedy než verš předchozí. V knize Pláč prorok Jeremiáš chápe události tak, že babylonská vojska jsou Božím nástrojem soudu nad Jeruzalémem (Pláč 1:12-15; 2:1-8; 4:11). Pláč jasně ukazuje, že příčinami vylití Božího hněvu jsou hřích a vzpoura (1:8-9; 4:13; 5:16). Nářek je pro čas tísně příhodný, ale rychle by měl ustoupit kajícnosti a pokání (Pláč 3:40-42; 5:21-22).
Prorocká symbolika: Jeremiáš proslul jako „plačící prorok“, a to pro svou hlubokou a trvalou lásku ke svému národu a městu (Pláč 3:48-49). Podobný smutek nad hříchy lidu a nad jejich odmítáním Boha vyjádřil i Ježíš, když se blížil k Jeruzalému a v budoucnu viděl jeho zkázu z rukou Římanů (Lukáš 19:41-44). Protože Židé odmítli Mesiáše, Bůh použil Římské obléhání k tomu, aby svůj lid potrestal. Bůh ovšem nemá žádné zalíbení v tom, když musí trestat své děti, a to, že poslal Ježíše Krista jako výkupné za náš hřích, ukazuje obrovské slitování, které se svým lidem má. Jednoho dne nám Bůh kvůli Ježíši Kristu setře každou slzu (Zjevení 7:17).
Praktické uplatnění: I uprostřed strašného soudu zůstává Bůh Bohem naděje (Pláč 3:24-25). Bez ohledu na to, jak daleko jsme od Něj odešli, máme naději, že se k Němu můžeme navrátit, a On pro nás najde dost slitování i odpuštění (1. Jan 1:9). Náš Bůh je milující Bůh (Pláč 3:22), a právě kvůli své velké lásce a svému slitování nám poslal svého Syna, abychom jako trest za své hříchy nezahynuli, ale měli s Ním věčný život (Jan 3:16). Boží věrnost (Pláč 3:23) a záchrana (Pláč 3:26) jsou vlastnosti, ze kterých můžeme čerpat velkou naději a útěchu. Bůh není lhostejný, zlomyslný bůh, ale milostivý Bůh, který vysvobodí všechny ty, kteří se k Němu obrátí, přiznají si, že nemohou udělat vůbec nic pro to, aby si Jeho přízeň zasloužili, a volají po Božím milosrdenství, abychom nebyli zcela pohlceni (Pláč 3:22).
English
Kniha Pláč
