Otázka
Může křesťan hrát videohry?
Odpověď
Boží Slovo, které bylo sepsáno téměř před 2000. lety, neříká nic konkrétního na téma, zda může křesťan hrát videohry. Nicméně i dnes stále platí biblické principy, které nás učí dobře využívat čas. Když nám Bůh ukáže, že určitá činnost začíná ovládat náš život, měli bychom od ní na nějakou dobu upustit. Tento „půst“ se může týkat jídla, filmů, televize, hudby, videoher, nebo čehokoliv jiného, co odlákává naši pozornost od poznávání a milování Boha a od služby Jeho lidem. Tyto věci nemusí být samy o sobě špatné, ale pokud nás odlákávají od naší první lásky, mohou se pro nás stát modlou (Koloským 3:5; Zjevení 2:4). Uvádíme zde několik principů, které je dobré si připomenout, ať už jde o videohry, televizi, filmy, nebo všechny ostatní možné světské zábavy.
1. Budou mi videohry sloužit ke zbudování nebo mě jenom zabaví? Zbudovat znamená vystavět, vyrůst. Když hraji videohry, buduje to ve mně větší lásku k Bohu, rostu v tom, jak dobře Jej znám, a ve službě ostatním? „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá“ (1. Korintským 10:23-24; Římanům 14:19). Když nám Bůh dopřává čas k odpočinku, měli bychom si naplnit čas nějakými užitečnými činnostmi. Volíme raději činnosti, které jsou „dovolené“, spíš než ty, které jsou chvályhodné? Máme-li na výběr mezi dobrým, lepším a nejlepším, měli bychom zvolit to nejlepší (Galatským 5:13-17).
2. Když hraji videohry, poslouchám to, co chce moje vlastní já, nebo to, co chce Bůh? Boží vůle pro lidi se dá shrnout do největšího přikázání: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe‘“ (Lukáš 10:27). Naše vůle byla pošpiněna hříchem. Protože jsme byli od našich sobeckých tužeb osvobozeni, měli bychom Bohu svou vůli podřídit (Filipským 3:7-9). Boží vůle naši vůli promění (Žalm 143:10). Postupně se tak to, po čem touží Bůh, stane i naší nejvroucnější touhou.
Spousta lidí se domnívá, že Boží vůle je nudná a ponižující. Představují si mnicha v osamělém klášteře, nebo mrzutého kostelníka. Naopak, lidé, kteří následují Boží vůli, jsou těmi nejveselejšími a nejdobrodružnějšími lidmi. Stačí si přečíst životopisy takových hrdinů, jakými byli Hudson Taylor, Amy Carmichaelová, Corrie Ten Boom a George Mueller, abyste to pochopili. Jistě, tito věřící čelili nepřízni světa, svého těla i ďábla. Neměli ani mnoho pozemských statků, ale Bůh skrze ně vykonal velké věci. Nejprve nám Jeho vůle vždy připadá nemožná a až příliš svatá na to, aby to byla zábava, ale Bůh nám dá sílu ji naplnit, a také touhu po tom, abychom v ní našli radost a potěšení. „Mou radostí je konat vůli tvou, Bože můj“ (Žalm 40:9a; viz Židům 13:21).
3. Oslavují videohry Boha? Některé videohry jsou oslavou násilí, oplzlosti a hloupých rozhodnutí (např. „jsem vyřazen ze závodu, tak alespoň zničím auto“). To, co jako křesťané děláme, by mělo oslavovat Boha (1. Korintským 10:31), a pomáhat nám růst v poznání a Kristově milosti.
4. Povede hraní videoher k dobrý skutkům? „Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali“ (Efezským 2:10; viz také Titus 2:11-14 a 1. Petr 2:15). Lenost a sobectví popírá to, jaké s námi má Bůh úmysly – abychom činili dobro a dobré skutky ostatním (1. Korintským 15:58; viz také Galatským 6:9-10).
5. Ukazuji hraním videoher sebeovládání? Mnoho lidí uvádí, že videohry se mohou stát závislostí nebo posedlostí. Takové věci nemají v životě křesťana žádné místo. Pavel přirovnává život věřícího k atletovi, který podrobuje své tělo přísné kázni, aby získal hlavní cenu. Křesťané mají větší motivaci k tomu, aby žili život sebeovládání, než ostatní – tou motivací je věčná odměna v nebi (1. Korintským 9:25-27).
6. Je hraní videoher dobře vynaložený čas? Jednou budeme skládat účty za to, jak jsme využili ten omezený čas, který jsme měli. Trávit hodiny a hodiny hraním videoher se stěží dá považovat za dobře využitý čas. „Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli“ (Efezským 5:15-17). „Zbytek svého života v těle už nevěnuje lidským tužbám, ale Boží vůli“ (1. Petr 4:2; viz také Koloským 4:5; Jakub 4:14, a 1. Petr 1:14-22).
7. Projde hraní videoher testem Filipským 4:8? „Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte“ (Filipským 4:8). Když hraješ videohry, čím se tvá mysl zabývá – božími nebo světskými věcmi?
8. Zapadá hraní videoher do toho, jaký je smysl mého života? Pavel napsal, že v posledních dnech budou lidé „…milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha“ (2. Timoteovi 3:4). Západní kultura do tohoto popisu zapadá. Milujeme hry. Lidé, kteří v Boha nevěří, se snadno stávají závislými na zábavě, jakou jsou filmy, sport a hudba, protože nemají žádný vyšší smysl života než ten, aby si užili života, než zemřou. Žádné radovánky ale člověka opravdu neuspokojí (Kazatel 2:1). Když se křesťan stane závislým na stejných věcech jako nevěřící, můžeme pak ještě prohlásit, že vyzařujeme nový život „uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě“ (Filipským 2:15)? Nebo ostatním sloužíme jako důkaz, že mezi námi vlastně není rozdíl, a že Kristus v našich životech vlastně žádný výrazný rozdíl nezpůsobil?
Pavel považoval za svou nejvyšší prioritu poznávat, milovat a poslouchat Boha. „A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! …Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti,“ (Filipským 3:7-10). Ukazuje mé hraní videoher mou lásku k Bohu nebo mou lásku k věcem tohoto světa? (1. Jan 2:15-17).
9. Pomáhá mi hraní videoher zaměřit se na věčné věci? Křesťané mají naději na věčné odměny v nebi, jsou-li na této zemi věrní (viz Matouš 6:19-21 a 1. Korintským 3:11-16). Zaměříme-li se na to, že budeme žít věčně, spíš než na pomíjivé radosti na zemi, bude to znamenat, že veškeré své schopnosti, čas a srdce věnujeme službě (Koloským 3:1-2; 23-24). Jestliže věci, které máme, nebo které děláme, způsobí, že přijdeme o svou věčnou odměnu, stojí za to (Lukáš 12:33-37)? Křesťané se často pokoušejí sloužit jak Bohu, tak svým vlastním přáním. Ježíš ale jasně řekl: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům“ (Matouš 6:24). Bůh nám dopřává radovat se jak v práci, tak při odpočinku (Kazatel 5:19; Matouš 11:28-29; Koloským 3:23-24). Je na nás, abychom našli správnou rovnováhu mezí prací a odpočinkem. Když si vyčleníme čas na odpočinek, jako to udělal Ježíš (Marek 6:31), měli bychom si k němu vybrat povznášející činnost.
Otázkou tedy není (mohu hrát videohry?“, ale „jsou videohry tou nejlepší volbou?“ Bude mě to povznášet, ukazovat lásku k bližnímu, a oslavovat Boha? Máme se věnovat chvályhodným činnostem, ne jen těm, které jsou povoleny. Ať už vás Pán vede jakkoliv, horlivě Jej následujte nade všechno ostatní. Připravujte se na věčnost. Každá oběť, kterou zde přinášíme, nám bude připadat nicotná, když potkáme Ježíše.
English
Může křesťan hrát videohry?
