Otázka
Co je neodpustitelný/neomluvitelný hřích?
Odpověď
Příklad „neodpustitelného/neomluvitelného hříchu“ anebo „rouhání Duchu Svatému“ je zmíněno v Markovi 3:22-30 a v Matoušovi 12:22-32. Termín „rouhání“ může být všeobecně definované jako „vzdorovitá neuctivost“. Termínu bychom mohli použít pro takové hříchy jako proklínání Boha anebo záměrné ponižovat věci, které se Ho týkají. Také je to přisuzování zla Bohu, anebo popření něčeho dobrého, které bychom Mu přisoudit měli. Tento případ rouhání je však specifický, říká se mu „rouhání se Duchu Svatému“ v Matouši 12:31. V této pasáži Farizeové svědčili něco absurdní: prý Ježíš dělal zázraky ne v moci Ducha Svatého, ale že byl posedlý démonem Belzebúbem (Matouš 12:24). V Markovi 3:30 je Ježíš velmi konkrétní, když říká co oni spáchali: „rouhání proti Duchu Svatému“.
Toto rouhání má co do činění s obviněním Ježíše Krista (osobně, na zemi) že je posedlý démonem. Jsou i jiné způsoby rouhání Duchu Svatému (jako lhaní v případě Ananiáše a Zafiry ve Skutcích Apoštolů 5:1-10), ale obvinění Ježíše bylo rouhání nepardonovatelné. Tento konkrétní neomluvitelný hřích proti Duchu Svatému už nemůže být dnes opakován.
Jediný neomluvitelný hřích dneška je zůstat v nevíře. Není omluvy pro člověka, který zemře v nevíře. Jan 3:16 nám říká: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jen stav nebýt mezi „všemi“ kteří v Něho věří je podmínka tomu, aby člověku odpuštěno nebylo. Ježíš řekl „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14:6). Odmítnout jediný způsob záchrany je odsoudit se na věčnost v pekle, protože zamítnout jedinou milost je samozřejmě neomluvitelné.
Mnoho lidí se obává, že spáchali nějaký hřích který Bůh nemůže omluvit nebo neomluví, a oni cítí že pro ně už není naděje ať dělají cokoli. Pro satana není nic příjemnějšího než držet nás v laborování nad touto mylnou představou. Pravda je taková, že osoba s touto obavou potřebuje jenom jít před Boha, přiznat se, udělat pokání, a přijmout Boží slib o odpuštění. “Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti” (1 Janova 1:9). Tento verš nás ujišťuje, že Bůh je hotov odpustit každý hřích – nezávisle na tom jak ohavný – pokud k Němu příjdeme v pokání. Pokud dnes trpíte pod tíhou viny, Bůh čeká s Jeho otevřeným náručím v lásce a se soucitem, aby ste přišli k Němu. On nikdy nezklame ty, kteří tak činí.
English
Co je neodpustitelný/neomluvitelný hřích?
