Otázka
Jak to, že je peklo spravedlivým trestem za hřích?
Odpověď
Tento problém trápí mnoho lidí, kteří ne zcela chápou tři věci: Boží podstatu, lidskou podstatu, a podstatu hříchu. Pro nás, padlé lidské bytosti plné hříchu, je podstata Boha složitá k pochopení. My máme sklon vidět Boha jako laskavou, milosrdnou bytost, které láska převažuje a zastiňuje všechny Jeho ostatní vlastnosti. Samozřejmě že je Bůh milující, laskavý a milosrdný, ale On je v první řadě a především svatý a spravedlivý Bůh. On je tak svatý, že nemůže tolerovat hřích. On je Bůh, kterého hněv hoří proti zkaženosti a neposlušnosti (Isaiáš 5:25; Oseáš 8:5; Zachariáš 10:3). On není jenom milující Bůh – On je láska sama o sobě! Ale Bible nám také říká že On nenávidí všechny podoby hříchu (Přísloví 6:16-19). A zatímco je On milosrdný, ta Jeho milosrdnost má hranice. „Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění.“ (Izaiáš 55:6-7)
Lidstvo je zkaženo hříchem, a ten hřích je vždy přímo proti Bohu. Když David zhřešil spáchajíc cizoložství s Batšebou a dajíc zavraždit Uriáše, on se modlil zajímavou modlitbu: „Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil“ (Žalm 51:4). Jak může říct, že zhřešil proti Bohu, když on zhřešil proti Batšebě a Uriášovi? David chápal, že všechny hříchy jsou v podstatě proti Bohu. Bůh je věčná a nekonečná bytost (Žalm 90:2). Následkem všech hříchů je věčný trest. Boží svatý, dokonalý a nekonečný charakter byl našim hříchem dotčen. I když n našich konečných myslích je náš hřích v čase omezen, pro Boha – který je mimo času – hřích který On nenávidí pokračuje dál a dál. Náš hřích je věčně před Ním a musí bít věčně potrestán aby byla naplněna Jeho svatá spravedlnost.
Nik tomuto nerozumí líp než ten, který je v pekle. Ideálním příkladem je příběh o boháči a Lazarovi. Obadva zemřeli, a boháč šel do pekla zatímco Lazar šel do ráje (Lukáš 16). Samozřejmě, boháč si byl vědom že jeho hříchy byly spáchány jenom za jeho života. Ale je zajímavé, že on nikdy neřekl “Jak sem se zde dostal?” Tuto otázku se nikdo v pekle neptá. On neříká “zasloužil jsem si tohle? Nemyslíte, že tohle je trochu přespříliš? Trochu přehnané?” On jenom požádal, aby někdo šel k jeho živým bratřím a upozornil je na tuhle zhoubu.
Stejně jako boháč, každý hříšník v pekle má plné poznání že si zaslouží být tam. Každý hříšník je plně informován a uvědomuje si, má citlivé svědomí které se v pekle stává jeho mučitelem. Tohle je zkušenost soužení v pekle – člověk si je plně vědom svých hříchů s vytrvalým viněním svědomí, bez žádné úlevy ani na chvíli. Vina hříchu vyprovokuje ostudu a věčnou sebenenávist. Boháč věděl, že věčný trest za hříchy spáchané v životě je oprávněný a zasloužený. Proto nikdy neprotestoval anebo se nedotazoval proč je v pekle.
Realita věčného zatracení, věčného pekla a věčného trestu je děsivá a znepokojivá. Ale je vlastně dobré, že můžeme být postrašení. Možná to zní krutě, no zde je dobra zpráva. Bůh nás miluje (Jan 3:16) a chce abychom byli zachráněni z pekla (2 Petrova 3:9). Ale protože je Bůh také pravdivý a spravedlivý, On nemůže dovolit aby byl náš hřích nepotrestán. Někdo to musí zaplatit. V Jeho velké shovívavosti a lásce, Bůh sám zaplatil za náš hřích. On poslal Jeho Syna Ježíše Krista aby zaplatil trest za naše hříchy tím, že za nás zemřel na kříži. Ježíšova smrt byla nekonečná smrt, protože On je nekonečný Bohočlověk, platící náš nekoneřný hříšný dluh, takže my houž nemusíme platit navěky v pekle (2 Korintským 5:21). Když vyznáme svůj hřích a uvěříme v Krista, poprosíme o Boží odpuštění založeném na Kristově oběti, tak jsme spaseni, je nám odpuštěno, jsme očištěni a je nám slíben věčný domov v nebi. Bůh nás tak moc miluje, že On se postaral o naši záchranu. Ale ak odmítneme Jeho dar věčného života, budeme čelit věčným důsledkům našeho rozhodnutí.
English
Jak to, že je peklo spravedlivým trestem za hřích?
