Otázka
Mají křesťané stále prosit o odpuštění svých hříchů?
Odpověď
Častá otázka je: "co se děje když zhřeším a zemřu před tím než bych měl možnost přiznat ten hřích před Bohem?" Jiná běžná otázka je: "co se stane když spáchám hřích, ale potom na nej zapomenu a nikdy se Bohu o něm nezmíním?" Obě tyto otázky leží na špatném předpokladu. Spása není věc věřících pokoušejících se vyzpovídat se a kát se z každého hříchu který spáchali před svou smrtí. Spása není založena na tom, zdali křesťan přiznal a kál se z každého hříchu. Ano, my bychom měli vyznávat své hříchy Bohu co nejdřív jakmile si je uvědomíme. Ale nepotřebujeme vždy prosit o odpuštění. Když položíme naši víru v Ježíše Krista aby nás spasil, všechny naše hříchy jsou odpuštěny. To zahrnuje minulost, přítomnost a budoucnost, velkou anebo malou. Věřící nemusí stále prosit o odpuštění nebo stále se kát aby byli jeho hříchy odpuštěny. Ježíš zemřel aby zaplatil trest za všechny naše hříchy, a když už jsou odpuštěny tak jsou odpuštěny všechny (Kolossenským 1:14; Skutky 10:43).
Co máme dělat je vyznat hříchy: "Jestliže však budeme své hříchy vyznávat, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti." (1 Janova 1:9). Co nám tento verš říká délat je "vyznat" naše hříchy Bohu. Slovo "vyznat" znamená "souhlasit s". Když my vyznáme naše hříchy Bohu, my souhlasíme s Bohem že jsme se mýlili, že jsme zhřešili. Bůh nám odpouští, skrze přiznání, průběžně pro ten fakt že On je "věrný a spravedlivý". Jak je Bůh "věrný a spravedlivý"? On je věrný v odpuštění hříchů, co slíbil že udělá všem kdo přijmou Krista jako Spasitele. On je spravedlivý protože přijal Kristovo zaplacení za naše hříchy, uznajíc že hříchy byli opravdu usmířeny.
Zároveň 1 Janova 1:9 ukazuje že nejakým způsobem je odpuštění závislé na našem doznání viny Bohu. Jak to funguje že věchny naše hříchy jsou odpuštěny v momentě když přijmeme Ježíše jako Spasitele? Vypadá to že co tu apostol Jan opisuje je jakási "dohoda" o odpuštění. Všechny naše hříchy jdou odpuštěny v tom momentě, když my přijmeme Krista jako Spasitele. Tato dohoda o odpuštění zaručuje naši spásu a slibuje věčný domov v nebi. Když po smrti zastaneme před Bohem, Bůh nám neodepře vstoupit do nebe pro naše hříchy. To je podmíněné odpuštění (dohoda o odpuštění). Pojem relačního (podmíněného) odpuštění má ten základ, že když my hřešíme, urážíme Boha a způsobujeme bolest Jeho Duchu (Efezským 4:30). Zatímco nám Bůh nakonec odpustil hříchy které pácháme, oni mají stále za následek zablokování nebo překážku v našem vztahy s Bohem. Malý chlapec který hřeší proti jeho otci není odvrhnut pryč z rodiny. Boží otec odpustí jeho dětem bezpodmínečně. Zároveň, dobrý vztah mezi otcem a synem nelze dosáhnout před tím než je tento vztah uzdraven. Tohle se může stát jedině když dítě dozná své chyby vůči svému otci a ospravedlní se. To je důvod, proč vyznáváme své hříchy před Bohem - ne pro udržení naši spásy, ale pro navrácení sebe zpátky do úzkého společenství s Bohem, který nás miluje a už nám odpustil.
English
Mají křesťané stále prosit o odpuštění svých hříchů?
