Otázka
Měl by křesťan poslouchat světskou hudbu?
Odpověď
Touto otázkou se trápí spousta křesťanů. Je mnoho světských hudebníků, kteří jsou nesmírně nadaní. Světská hudba může představovat dobrou zábavu. Mnoho světských skladeb má chytlavé melodie, zajímavý pohled na věci a pozitivní obsah. K tomu, abychom si odpověděli na otázku, zda světskou hudbu poslouchat či neposlouchat, se musíme zamyslet nad třemi hlavními faktory: 1) smysl hudby, 2) styl hudby, a 3) obsah slov.
1) Smysl hudby. Je jediným smyslem hudby uctívání Boha. Nebo nám ji Bůh dal i k odreagování a zábavě? Ten nejznámější hudebník v celé Bibli, král David, používal hudbu hlavně k tomu, aby uctíval Boha (viz Žalm 4:1; 6:1; 54:1; 55:1; 61:1; 67:1; 76:1). Když ale krále Saula trápil zlý duch, povolával Davida, aby mu hrál na harfu, protože mu to přinášelo úlevu (1. Samuelova 16:14-23). Izraelité používali hudební nástroje i jako varování před nebezpečím (Nehemiáš 4:20) a aby zaskočili nepřátele (Soudců 7:16-22). V Novém zákoně vybízí apoštol Pavel křesťany, aby se hudbou povzbuzovali: „Promlouvejte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu“ (Efezským 5:19). Přestože je tedy prvotním smyslem hudby uctívání, Bible rozhodně připouští i jiná využití hudby.
2) Styl hudby. Je smutné, že otázka hudebních stylů působí mezi křesťany značné rozbroje. Jsou křesťané, kteří vyžadují, aby se nepoužívaly žádné hudební nástroje. Jsou křesťané, kteří chtějí zpívat pouze „staré dobré“ chvalozpěvy. Jsou křesťané, kteří chtějí živější a modernější hudbu. Jsou křesťané, kteří tvrdí, že nejlépe se jim uctívá v prostředí podobném „rockovému koncertu“. Místo abychom tyto rozdíly akceptovali jako otázku osobního vkusu a kulturních specifik, někteří křesťané považují ten svůj styl za jediný „biblický“ styl hudby, a všechny ostatní odsuzují jako špatné, nezbožné nebo přímo satanské.
Bible nikde neodsuzuje žádný konkrétní hudební styl. Bible ani nikde neprohlašuje žádný hudební nástroj za bezbožný. V Bibli je zmíněna celá řada strunných a dechových hudebních nástrojů. O bubnech se Bible přímo nezmiňuje, zmiňuje se ale o ostatních bicích nástrojích (Žalm 68:26, Ezdráš 3:10). Téměř všechny formy moderní hudby jsou variací nebo kombinací těch samých hudebních nástrojů, na které se pouze hraje jiným tempem nebo se zvýšeným důrazem. Pro to, abychom prohlásili nějaký konkrétní hudební styl za bezbožný, nebo za něco, co se vymyká Boží vůli, není v Bibli žádná opora.
3) Obsah slov. Protože tedy ani smysl hudby ani její styl nejsou určující pro to, zda by křesťan měl či neměl světskou hudbu poslouchat, musíme se zaobírat obsahem slov. Filipským 4:8 je skvělým vodítkem pro posouzení hudebních textů, přestože se zde nemluví konkrétně o hudbě: „Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.“ Máme-li přemýšlet o takových věcech, pak by jistě právě takové hodnoty měla mít hudba, kterou si naplňujeme mysl prostřednictvím hudby a textů. Dá se o textech světských písní říct, že jsou pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, a mají dobrou pověst? Pokud ano, pak není nic špatného na tom, poslouchá-li křesťan světskou hudbu, která takové hodnoty má.
Většina světské hudby ale standardy Filipským 4:8 nesplňuje. Světská hudba často propaguje nemorálnost a násilí, a zesměšňuje čistotu a bezúhonnost. Pokud nějaká píseň oslavuje něco, co se příčí Bohu, křesťan by ji prostě neměl poslouchat. Přesto je ale řada světských písní, které se nezmiňují o Bohu, ale mluví se v nich o zbožných hodnotách, jakými jsou upřímnost, čistota a bezúhonnost. Pokud se v zamilované písni mluví o manželství jako posvátné věci, a o čisté pravé lásce, pak se dá poslouchat a může dělat radost, i když se v ní nemluví o Bohu ani o Bibli.
To, čím se v mysli zaobíráme, dříve nebo později ovlivní to, jak mluvíme a jak se chováme. To je celý princip, který vidíme ve Filipským 4:8 a Koloským 3:2, 5, totiž vytvoření vzorů v uvažování. Druhá Korintským 10:5 říká, že „podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu.“ Tato Písma nám dávají jasnou představu o tom, jakou hudbu bychom měli a neměli poslouchat.
Nejlepší hudba je pochopitelně taková, která Boha chválí a oslavuje. Talentované křesťanské hudebníky nalezneme téměř v každém hudebním žánru, od vážné hudby až po rock, rap a reggae. Na žádném hudebním stylu není od podstaty nic špatného. Jsou to slova a obsah textů, které určí, zda je daná skladba pro křesťana „přijatelná“. Pokud vás něco nabádá přemýšlet nebo dělat něco, co Bohu nepřináší slávu, měli bychom se tomu vyhnout.
English
Měl by křesťan poslouchat světskou hudbu?
