Otázka
Může žít člověk bez Boha?
Odpověď
V protikladu s tvrzeními ateistů a agnostiků po staletí, člověk nemůže žít bez Boha. Člověk může existovat i po smrti aniž by poznal Boha, ale nemůže existovat bez Boha.
Jako Stvořitel, Bůh stvořil lidský život. Říct že člověk může existovat samostatně - bez Boha, je to samé jako říct že hodinky mohou existovat bez hodináře nebo povídka bez vyprávěče. Za naše bytí jsme vděčni Bohu, na čí to obraz jsme stvořeni (Genesis 1:27). Naše existence visí na Bohu bez ohledu na to, zda si to připustíme či nikoli.
Jako Podporovatel, Bůh nepřetržitě udržuje život (Žalm 104:10-32). On je život (Jan 14:6), a vše stvoření je drženo pohromadě mocí Krista (Kolossenským 1:17). Dokonce ti, kteří odmítají Boha, dostávají od Něho jejich živobytí: " nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé" (Matouš 5:45). Myslet si, že člověk může žít bez Boha, je domnívat se, že slunce může bít bez světla anebo růže bez vody.
Jako Zachránce, Bůh dává věčný život těm, kdo věří. V Kristu je život, který je světlo lidí (Jan 1:4). Ježíš přišel abychom mohli mít život "a hojně měly" (Jan 10:10). Všichni, kteří vkládají v Něho svou víru, mají příslib věčnosti s Ním (Jan 3:15-16). Pro člověka je žít - opravdově žít - opravdově poznat Krista (Jan 17:3).
Bez Boha má člověk jenom fyzický život. Bůh varoval Adama a Evu, že toho dne, kterého Ho zavrhnou, "smrtí umřou" (Genesis 2:17). Jako víme, oni neuposlechli, ale toho dne nezemřeli fyzicky; spíše zemřeli duchovně. Umřelo něco v nich - duchovní život, který poznali, společenství s Bohem, svoboda těšit se z Něho, nevinnost a čistota jejich ducha - vše bylo pryč.
Adam, který byl stvořen aby žil a přátelil se s Bohem, byl prokletý zcela pudovou existencí. Co zamýšlel Bůh aby šlo z prachu k slávě, teď má jít z prachu do prachu. Právě jako Adam, člověk bez Boha dnes vždy funguje jako pozemské bytí. Takový člověk může vypadat jako by byl šťastný; koneckonců v tomto životě máme radost i potěšení. Ale bez vztahu s Bohem i tyto požitky a radosti nemohou být plně přijaty.
Někteří, kteří odmítají Boha, žijí životy kratochvílemi a veselostí. Jejich lidské zábavy vypadají jako by produdovali bezstarostnou a spokojenou existenci. Bible říká že je určité množství rozkoše být v hříchu (Židům 11:25). Problém je v tom, že to je dočasné; život na tomto světě je krátký (Psalm 90:3-12). Dřív nebo později, požitkář, jako marnotratný syn v podobenství, zjišťuje že světská rozkoš je neudržitelná (Lukáš 15:13-15).
Avšak ne každý, kdo odmítá Boha, je prázdný hledač požitků. Je mnoho nespasených lidí žijících disciplinovaným, mírným životem - dokonce životem šťastným a plným. Bible dává určité morální zásady, které jsou na užitek komukoli na tomto světě - věrnost, čestnost, sebeovládání, atd. Ale znovu, bez Boha má člověk jenom tento svět. To, že tento život prožijeme hladce není žádnou zárukou že jsme připraveni na posmrtný život. Viz podobenství o bohatém farmáři v Lukášovi 12:16-21 a Ježíšův rozhovor s bohatým (a zároveň velmi morálním) mladým mužem v Matouši 19:16-23.
Bez Boha je člověk prázdný i když žije mravně. Člověk není v míru se svými bližními protože není v míru sám se sebou. Člověk je nespokojen sám s sebou protože nemá mír s Bohem. Honba za rozkoší kvůli samotné rozkoši je znakem vnitřního zmatku. Hledači potěšení v celé historii lidstva znovu a znovu přicházeli na to, že kratochvíle v životě vedou k hlubšímu zoufalství. Vtíravý pocit že "něco není v pořádku" je těžké setřást. Král Šalamoun zkoumal vše co tento svět nabízí a jeho zjištění zaznamenal v knize Kazatel.
Šalamoun zpozoroval, že poznání je samo o sobě marnost (Kazatel 1:12-18). On zjistil, že rozkoš a bohatství jsou marnost (2:1-11), materialismus je pošetilost (2:12-23) a bohatství je prchavé (Kapitola 6). Šalamoun došel k závěru, že život je dar od Boha (3:12-13), a jediný moudrý způsob jak žít je bát se Boha: "Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou" (12:13-14).
Jinými slovy, žít je víc než jen fyzicky existovat. Ježíš to zdůrazňuje říkajíc, "psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží" (Matouš 4:4). Neoživuje nás chléb (fyzický), ale Slovo Boží (duchovní). Je nám zbytečné abychom se zkoumali uvnitř abychom se tak vyléčili ze všech našich mizerií. Člověk může najít život a plnost jenom uznáním Boha.
Bez Boha je osudem člověka peklo. Člověk bez Boha je duchovně mrtvý; když skončí jeho fyzický život, on se ocitne oddělen od Boha. V Ježíšově příběhu o boháči a Lazarovi (Lukáš 16:19-31) žil boháč příjemným životem - bylo mu lehko i bez toho aby myslel na Boha, zatímco Lazar trpěl ve svém životě no poznal Boha. Až po smrti obadva muži skutečně lpochopili závažnost jejich výběrů, který oni v jejich životech udělali. Boháč pochopil, už příliš pozdě, že hodnotnější je žít než se honit za bohatstvím. Zatím měl Lazar komfort v ráji. Pro oba muže krátký život na světě vybledl ve srovnání s věčným stavem jejich duší.
Člověk je unikátní stvoření. Bůh vložil do našich srdcí smysl pro věčnost (Kazatel 3:11), a tento smysl věčného údělu může nalézt naplnění jenom v Bohu samotném.
English
Může žít člověk bez Boha?
